Alík umělec

Tak jako je televizních kanálů, bakalářů a inženýrů, tak tolik je umělců mezi námi.

Původní můj záměr byl ten, že budu slavný umělec. Bohužel už více než rok nefotím a ani nemám zájem cokoliv tvořit. Moje desetiletá neteř mi nedávno položila otázku, proč už nefotím. Odpověděl jsem, že si plním sen a stejně se stávám slavným.

Z jedné strany jsem nadšený, jaký progres udělala technika a věda. Na druhou stránku je mi líto lidí, jak toho využívají. Je velice snadné býti v tomto století umělcem. Možná ona lehkost mě zabrzdila být jedním z nich.

Kdyby se štětce a foťáky prodávaly jen na základě prokázání nějakého talentu, o tolik „photographerů“ a malířů bychom přišli. V této době je umělecky zaměřený i sloup, stojící na Letné nebo tramvaj č. 5. Je to doba, kdy „všichni uměj všechno“ a já si říkám, zda není lepší umět hovno a být výjimečný. 

Opravdu zajímavá doba, nabízející spoustu možností. Já se fotografem nestanu, to vím jistě, ale líbí se mi, jakým stylem sere náš Alík. Zkusím zavolat do Café V lese a uspořádám výstavu jeho nejlepších kousků.