Prolog:
Je-li čtenář vystrašen z názvu
příspěvku, bát se nemusí, ale v
mém případě maso pryč musí.
Toto ráno bylo jako každé jiné,
skýtalo krásný den a pohoda jen
kvetla. Měl jsem náladu veselou
netušíc, že v temném úsvitu
číhal sup či orel na svůj denní
příděl.
Samostatný děj:
Pohodička, rozcvička, toaleta,
vodička, ještě svačinu a hurá do
služby.
Skvělá nálada předčí očekávání
a čas se chýlí k odjezdu,
poslední přípravy vrcholí a
polévkou naplněná sklenice čeká
na uzavření víka.
Hle, dravec vzlétá, sklo hned
praská,
bříško zmizlo z malíčku a krev
proudem
stéká do výlevkového dolíčku.
Slunce, jež bylo ještě pod
obzorem náhle zhaslo, všechno
kolem zrudlo
a neviditelný dravec dobrou
náladu si odnes.
Epilog:
Vše to co se kolem nás děje
může vypadat neskutečně
krásně, je fajn tvořit si svou
realitu pod rouškou pohody, jen
je třeba vnímat i jiné pochody,
jež jsou stejnou realitou , která
se touží projevit.
Dopadlo to dobře, prst oželel
své bříško a den se děl stejně
tak skvěle, jak se dít měl.
Vše má své řešení, ačkoliv si
vážím svého bříška, míněno
toho skutečného, přesto bych
se jej rád zbavil, alespoň z části,
jen nechci čekat na dravce,
budu radši pilně cvičit, prostě
pohodově, hladce a obrace.
Přátelé, vyplývá mi z toho jedno
ponaučení, ať se děje co se
děje, nebojme se beznaděje!