Tohle že je zima?

Áaa… kdo tady zase vytvořil to náledí? Náledí? Co to plácám, žádné náledí tady není. Vždyť letošní zima vyplodila sotva několik vloček, které se jen tak tak udržely na zemi. Sice se bílá paní asi dva týdny snažila, ale vysněná zasněžená ladovská krajina se jí moc nepovedla. Zato nám připravila jiná překvapení. Během tří zimních měsíců se vystřídala snad všechna roční období, prostě cesta z extrému do extrému.
Za všechno může Martin, místo, aby přijel na nádherném sněhovém koni, přibelhal se na bahnitém oslovi s bílýma ušima. Dokážu si sice představit čerta na trávě, vždyť voda je opak ohně, ale aby Ježíšek jezdil blátem na saních, to už mi dělá trochu problém. A to nemluvím o té vichřici, co se přehnala. Chvíli jsem si říkala, že bychom mohli uspořádat závody… jaká popelnice doletí dál. Následné záplavy byly také zajímavé. V duchu jsem děkovala komunistům, že nám udělali šestimetrové koryto, protože mít Úpu v bytě by nebylo moc příjemné. V lednu jsem každým dnem očekávala sníh, ale když už začaly pučet stromy a tráva se zelenala jako nikdy předtím, tak jsem to definitivně vzdala. Sice mám ráda bílou pokrývku krajiny, ale přeci se nebudu doprošovat. Když chce Matka příroda léto, má ho mít. Alespoň technické služby ušetří za posyp. Už se těším na moře v Krkonoších!