Pevný bod

„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu Zemí.“ Archimédes to vzal čistě fyzikálně. Nic proti fyzice, ale já jsem nad tím tuhle uvažovala a začala zkoumat mentální stránku věci. Kdyby mysl našla někde – kdekoli – pevný bod a přestala by se toulat na cestách necestách, těkat z místa na místo a zírat do blba na blba, nebylo by nic nemožné. Jenže takhle se pořád utápíme – no dobře, utápím – v těch titěrných maličkostech, nejlépe pořád dokola. Takže teoreticky by tedy nalezení pevného bodu vyřešilo všechny naše problémy. Říkám teoreticky, tak hnedka nemudrujte.

Jenže kde vzít takový pevný bod? Archimédes ho nenašel a to byl věru chytrý pán, vymyslel houpačku a bez té bychom se my mohli jít leda houpat. Teda nemohli. Ale on pevným bodem také nemyslel myšlenku, takže třeba ještě máme naději.
S náboženstvím to na mě nezkoušejte. Víra je založena čistě na tom, že něčemu jenom věříme, protože kdybychom měli jistotu, že nás některý bůh – a ještě přesně ten jeden z miliónu bohů – uvrhne do pekla, když v něj nebudeme ´věřit´, nešlo by o víru ani náhodou.
Chce to nějaký obecně platný pojem – Země je kulatá. Asi jako moje hlava. Nejenže kulatá není, je to geoid, ale její povrch je navíc časově relativní. Nemyslím tím, že ještě před pár sty lety to byla placka, ale každým okamžikem má jiný tvar. Pohnu malíčkem a už je jiná. Smůla.
Věty obsahující ´v tomto okamžiku´ jsou vůbec na houby. ´Tento okamžik´ je relativní nejen časově, ale i personálně a animálně. Taková moucha už má tyto okamžiky dávno za sebou, když si naše smysly uvědomily sotva jeden. A to vůbec nemluvím o oka mžicích.
Co zkusit něco jako nebe je modré? Ale vždyť to ani není. Ve dne má všechny barvy světelného spektra, ze kterých se nejlépe rozptýlí ty s kratší vlnovou délkou, takže fialová, modrá a zelená. Nebe vážně není v noci černé, protože nám mezi ně vlezla paní Tma.
Cukr je sladký. Zkoušeli jste ho už někdy zapálit? Ne, to sem nepatří. I kdyby to byla jeho stálá vlastnost, jakože z časového hlediska není, tak chodit světem s myslí upřenou na jediný pevný bod, že cukr je sladký, to by za to snad ani nestálo.
Myslím, že nejsem na té správné cestě, co zkusit nějaké přirovnání? Zítra bude líp. Tak jsme se zasmáli a jdeme dál. Tento strom je vyšší než já. To může dávat smysl, ale co všechno mohu přesně zahrnout pod ´tento strom´ a co pod ´já´? Ani prosté konstatování ´jsem´nemá moc smysl. Naráží na nedefinovatelnost vlastního já, když nemáme přesně určený pevný bod. Tvrzení, že pevný bod neexistuje, se zase vyvrací s možností, že by mohlo být naším pevným bodem. Bez pevného bodu si vlastně nemůžeme ani být jisti tím, že jsme, takže tahle debata neměla vůbec smysl.

Někdy si život zbytečně komplikuji. Ne že by to už tak nebyla fuška. Ale některé otázky mi za to prostě stojí. Občas o věcech přemýšlet, i když mě některé myšlenky rozlomí na více osobností. Aspoň si mám s kým večer popovídat. Pokud tedy nechceme skončit jako blábolající trosky, tak prosím pouze zamyslet, ale moc u toho nemyslet. Koneckonců Archimédes taky lítal nahatý po ulici, že.
08/04/2007