Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA Publikoval(a): Amonasr | Povídky » Ostatní
!!!
Dneska jsem byla na manikůře, chodím ke kamarádce, dám ji své ruce a říkám dělej jak myslíš... povídáme si u toho... dnes díky všem událostem pár týdnů prazvláštně... asi se i divím, že jsem vnitřně tuhle akci přežila... po odchodu mé drahé psí přítelkyně někdo vyslovil nahlas její jméno, přede mnou... poprvé jsem popsala chvíle poslední... pronesla, jak je těžký, že ty jsi ta, co to vlastně svolí... měla pravdu, jen pomoci tímto způsobem je to poslední, co jsem pro ni mohla udělat... kývla... byla jsem s ní do konce, celou dobu jsme si dívaly do očí než odešla, ten pohled si budu pamatovat do konce života... utírala jsem si slzy... hned začala o tátovi, odešel před rokem, náš rodinný přítel... najednou vyhrkla, vidělas je? koho?? anděly... já, ne neviděla... ona, já jo, byli tři a táta k nim natahoval ruku...
já je neviděla, ale vím, že tam byli... ať to zní jakkoli...
když odcházel můj táta... přes zábrany mamky i partnera jsem tam šla... prvně jsem zašla za doktorkou, když mě viděla vyndala injekci a jala se mi píchnout uklidňovák, což jsem razantně odmítla...šla jsem za ním, ležel... byl to on, měl stejnou tvář, stejný tělo, tričko a spal... tehdy jsem seděla, plakala a říkala mu jdi, přeci tě tady takhle nemůžu chtít mít... jdi a počkej na mě... bylo osmnáct třicet, v devatenáct deset odešel... ta půl hodina pro mě byla jímavá... seděla jsem a cítila něco, co neumím popsat, niterně... byla jsem někde kdesi, cítila tok energie... zvláštní stav...
pak jsem seděla na nemocniční chodbě a pouštěla skleněnou lahev dolů, první, druhou, třetí... tříštila se dokonale o schody a ty střepy byly na místě...
cítíme to něco mezi něčím, jakési loučení a nic není náhoda, stejně jako to tvé loučení... odpuštění, puštění duše dál...neskonale silné pouto, které žádná hádka a žádné dohady neovlivní... to pevné a i ta láska je pořád... já ji cítím... tátův odchod mi přinesl na onkologii, chtěla jsem pochopit... za ty roky tam jsem nepochopila vůbec nic, nenašla odpověď na to proč, ale našla jsem spousty jiných odpovědí a zažila roky natolik intenzivní, který mě naučili vážit si vteřiny... vážit si jakéhokoli pocitu a dojmu, který jsem měla, vážit a děkovat... byly to roky bez předehry, roky který mi den co den hodily do reality rovnýma nohama...téměř každý můj pacient odešel tam někam, obrečela jsem ty delší známosti, kterým jsme si vstoupili do života v tom doopravdy... ukončila jsem tu etapu zážitkem s panem Petrem, byl to postarší pán, plný energie, plný optimismu, rád dával dárky a jelikož jsem se stala jeho oblíbenou obdarovával... ne jen jeho úsměvem a energii, ale vůbec... tady máte jitrnici a polívku :-) smála jsem se, jedna pro vás a jedna pro primáře... smála jsem se tomu rozložení a své dary dávala dál všem...ošetřující lékařkou byla moje kamarádka, šlo do tuhýho a jeho rodina odmítala mluvit s kýmkoli jiným než se mnou... šla jsem za kamarádkou a ptala se, jak to vypadá? špatně... pošlu je za tebou... nene, mluví jen s tebou, řekni jim, že je konec, řekni jim pár dní... ošívala jsem se, bylo to to poslední, co jsem chtěla říkat... můžu po svém? ptala jsem se... ona mi to dovolila... šla jsem za synem a říkám, vezměte si tatínka domů a užijte si každou chvilku a kdyby něco, přijeďte... neřekla jsem víc... syn si pána vzal domů... v pyžamu odcházel, šli za mnou a pan Petr, fešák se rděl, že jde domů v pyžamu, že to je tedy strašný, on?... usmála jsem se, ale vždyť vypadáte jako v obleku, zatančíme si? vypadlo ze mě... a tak jsme spolu v pyžamu tančili na chodbě onkologie, všichni nás pozorovali a my byli pyšní... půjdete se mnou k autu? šla jsem... pomohu váš připnout a sklonila se k panu Petrovi a on mi plácnul přes zadek... říkám, nojo vás to nikdy nepřejde... šla jsem za kamarádkou.. jak dlouho?? týden sdělila mi... přesně za týden přijel... šla jsem hned za ním... ležel v posteli, smál se a říká: přišel jsem se rozloučit a děkuju Vám, ale už musím jít... zadržovala jsem tehdy pláč a on, neplačte, jsme si to užili, ne? užili a odešel... pohladila jsem ho a řekla si v duchu, děkuju, někdy jindy, někde jinde si zase zatančíme...
... smutně se usměju a vidím před sebou zase to laskavé jiskření v jeho očích…
přišel jeho syn s velkou kyticí, táta vám ji posílá, měl vás moc rád, on se vlastně díky vám chodil strašně rád, říkával, že jde za svou princeznou... neprofesionálně jsem bulela s panem Petrem číslo 2... budeme se vídat, půjdeme na kávu, usmála jsem se, věděla své, nikdy jsme na kávu nešli... naše cesty společné skončily...
přesto na sebe nikdy nezapomeneme...
děkuju za tvé psaní, tvé psaní je tou jednou dokonalostí, kterou si uvědomuju, děkuju...
12.07.2017 23:24:24 | zelená vílareagovat
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA Publikoval(a): Amonasr | Povídky » Ostatní
živá Panychída upřímného srdce je více než okázalé Zádušní mše...:-D*
MRTVÝ MEZI NÁMI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Nechtěla bych být dokonalá, mám ráda chyby jiných a ty své si přímo hýčkám... :)
12.07.2017 22:48:52 | Philogyny1reagovat
MRTVÝ MEZI NÁMI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
...dokonalý není lidský...;-)
MRTVÝ MEZI NÁMI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
jestli on není jediný živý... ne pro dokonalost, ale pro nesoudnost :-)
my tak rádi soudíme, hodnotím, nejlépe ty druhé samozřejmě, sami sebe vidíme jako ty bezchybné... :-)
dřív jsem se strašně dokonalosti obávala, měla jsem pocit, že když k ní dospěju, ne lidsky v okamžiku, pocitu, dojmu... tak už nebude nic víc... ale ne, já jsem začala později dokonalost zažívat víc a víc a bez jakéhokoli uzardění... dokonalý západ slunce, dokonalý večer s přáteli, dokonalá chuť vína... přestala jsem řešit, jestli zítra či za minutu to něco přebije nebo pokazí... prožila jsem to dokonale a to se pro mě stalo úžasný... samozřejmě žiju smutné okamžiky, nespravedlivé okamžiky, zlo, dobro nebo jen tak něco mezi tím... ale už vím, že umím prožít dokonalost dokonale :-)
nemůžeme být dokonalí, ale můžeme dokonalost užívat :-)
12.07.2017 21:44:06 | zelená vílareagovat
V TALLINNU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Pepo Pepo-Ty vždy dokážeš okouzlit snivce-co nevytáhne paty z vnitřního oka
svého šálivého sklivce..:-D ST*
MRTVÝ MEZI NÁMI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Krásné, milý Amone :-)! ST
V KUMU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
...co k tomu říct? jen pár dalších breptů...k nezaslechnutí...;-)
V TALLINNU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
.....krásné město,ale,bohužel,byla jsem malá na to,abych si pamatovala
více......jen mi utkvělo,že mělo velmi evropský ráz,myslím jeho
historický střed,jakoby patřilo více k nám než na východ......
vůbec,pobaltské republiky jsou zajímavé......Ji.
V TALLINNU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Z Talinu si pamatuju procházku po zamrzlém moři a pak ještě sv. Tomáše na věži - prý všechno ví a nic nepoví... Jsem ráda, že sis to pozoruhodné a kontrastní město hezky užil.
V TALLINNU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Racci si na nic nehrajou, ví, že musí přežít a mne doslova fascinovali, vrátím se tam.
09.07.2017 21:26:12 | Philogyny1reagovat
V TALLINNU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Hezký výlet... P.
V CELE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
další silná myšlenka..