Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
V koši Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ostatní
Já tam tedy vidím víc té beznaděje, ale tu naději tam vidím taky. Ovšem já nejsem směrodatný, protože já ji vidím vždy a všude a za všech okolností... ;-))
V koši Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ostatní
Líbí se mi to zejména myšlenkou a nápadem (ST), jen přemýšlím, co by to s básní udělalo, kdyby tam poslední dva verše nebyly. Zda by třeba vyznění nebylo ještě silnější, kdyby si pointu musel čtenář už dopovědět sám. Ale to je jen takové zamyšlení - svá pro a proti má myslím obojí... ;-)
V koši Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ostatní
Říkám si, kdo asi dává naději Naději, když ona o ni přijde.
(To jsem to hezky zamotala. :-) )
V koši Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ostatní
to by mě zajímalo kterej jouda háže naděje do koše...
a jinak člověk je na všechny věci sám...
Nebe v lahvi Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ostatní
to by bylo vytřeno...
Dítě Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
Tohle haiku jsem nějak minula. Tak chválím až teď. :-))
Povedlo se ti to. Běhat a skákat a blbnout se musí - pořád. Ledaže chybí občas kondička, jak tu zmínila MARKO.
Dítě Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
To já taky. Ale už ne pořád. To už nevydržím :)
Dítě Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
Tydle typy rodičů nemusím... děti mají skákat a blbnout. V dospělosti to vypadá divně, né?
Dobře jsi to napsala.
(roz)bitá Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ze života
...honem rychle pryč,aby to nebylo zas a zas......Ji.
Dítě Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
.....když si vzpomenu,jak moje dcera všechno sbírala a ohmatávala....
občas se i nedopalek cigaret ocitl v její ruce a mířil do úst.....
a všechno jsme přežily......malé dítě je jako celistvý smyslový orgán,
potřebuje si osahat svět/v přírodním prostředí je to přirozeně lepší
než ve městě..../,protože bez toho se rozumově a citově nemůže vyvinout,
jak má nebo spíše jak by mohlo.Proto malá děťátka milují ňahňání v blátě,
písku,vodě,hlíně....atd.Přes prsty se "rodí"myšlení....Když si jen vzpomenu
na všechny ty klacíky,co končily v pusince mé dcery.../úsměv/....
Ale nechci,aby to vyznělo jako poučování,taky jsem dělala a dělám chyby,
ale já si to s dcerou,když byla mrně, docela užívala....Když si člověk
uvědomí,jak se dívá děcko na svět,tak je to fascinující zjištění.
Dítě,které neběhá a neskáče,je nebo bude nemocné......Ježkovy voči,
to jsem se teda rozkecala,stačilo Tvoje mrňavé haiku...../smích/.....Ji.
Dítě Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
nejdřív mě učili mluvit, a teď mě okřikují, že mám být zticha :-)
09.04.2015 20:05:32 | reagovat
(roz)bitá Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ze života
Trpím stejným syndromem a snažím se s tím bojovat :-D Asi jsem si to přinesl ze života, protože pokud se v praxi něco nevysvětlí naprosto detailně a polopaticky, dopadá to zpravidla fatálním nedorozuměním - někdy nevycházím z údivu, jak i poměrně jasné sdělení se dá vyložit pro mě naprosto nečekaným způsobem :-D Ale v poezii platí princip přesně opačný a možnost nejednoznačného chápání ji naopak obohacuje - snažím si to tedy postupně osvojit... :-D
Dítě Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
Jéje :-D
(roz)bitá Publikoval(a): Amelie M. | Básně » Ze života
Já, ač to sám moc neumím, mám tyhle esenciální "výluhy" rád, protože jednak nepřehluší podstatu (třeba i rozvětvené) myšlenky či pocitu a jednak nevedou čtenáře za ručičku, ale nutí ho domýšlet různé varianty, nacházet další vrstvy a doslova si tak to sdělení osahat, uchopit ho po svém. A to je pro každý text pravé požehnání... :-)