Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Příběh z gulagu aneb Jak vytěsnit zlo ze svého svědomí Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
Ještě si neodpustím jednu poznámku. Když jsem byl mladší často jsem chtěl vědět všechno. Teď (alespoň jsem o tom přesvědčen) víc říkám "nevím". A taky znepokojeně "a nejspíš nikdy vědět nebudu".
Pak ale přichází možná iracionální apel (a možná tak trochu fanatismus) - tj. vlastně si nejsem jist, co to je.
https://neovlivni.cz/rebeka-krizanova-dobro-je-dobro-a-zlo-je-zlo-tecka/
(a vpodstatě pro mě teď není ani tak důležité, co tím autorka označila.)
A v jistém smyslu na to narážíš, určitě budou zlí lidé, kterým se samozřejmě hodí, aby všechno bylo tak nějak šedivé, nepoznatelné a každý měl svůj podíl viny. A je nikdo neviděl a neotravoval.
Z druhé strany je samozřejmě problém "honu na čarodejnice". A to už je systém celé skupinové dynamiky.
... celkově jsou to složitá témata.
Příběh z gulagu aneb Jak vytěsnit zlo ze svého svědomí Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
Z filozofického hlediska má tahle úvaha pro mě dvě roviny: poznávací a morální. A je pravda, že ne často se mi je daří propojovat. (pak tam může ještě přijít rovina osobní). Minimálně o té první jsem toho tu napsal dost (ale taky smazal).
Řeknu teď jen jednu malou poznámku ke kategorizaci lží. Řekněme, že máme osobu X - ta osoba něco tvrdí. Nám to přijde jako něco mezi lží a nesmyslem. Ale je pro mě docela zajímavá otázka (na kterou se těžko odpovídá), jak to vnímá osoba X. Je to pro ni taky lež? Nebo je to pro ni pravda?
Zásadní problém řekl bych. Jinými slovy v jednom případě lže - ve své podstatě to považuju až za patologii, v druhé spíš za hloupost. I když takle prosté to taky být nemusí.
Kdo nevědomky a s nejlepším svědomím provádí genocidu dětské duše? Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
no ale není to to nejtypičtější - třeba v mém okolí se to vyhlo úplně všem :o)
Kdo nevědomky a s nejlepším svědomím provádí genocidu dětské duše? Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
možná bych oželela to "propadnout se při bruslení ledem" :o)
Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
V každém je kousek Kaina i kousek Ábela,
jak Výstižné.
06.08.2019 15:35:17 | Jeněcovevzduchukrásnéhoreagovat
Poutníci zběsilí urputnou věčností táhnou Publikoval(a): Clairvoyant | Povídky » Cestování
...málokdo si ty textíky pamatuje...já moc poezii nečetl, ale spíš poslouchal...;-)
Poutníci zběsilí urputnou věčností táhnou Publikoval(a): Clairvoyant | Povídky » Cestování
Domnívám že hrdina se neoprostil od představy že cestou musí zažít nějaké poznání a katarzi. Zrovna Kerouak napsal více děl kde tento civilizační mýtus "cesty k sobě" rozbíjí.
To k pointě, jinak je povídka napsaná dobře asi i bez chyb, s těmi kamzíky zajímavé.
09.07.2019 07:28:58 | reagovat
Poutníci zběsilí urputnou věčností táhnou Publikoval(a): Clairvoyant | Povídky » Cestování
Dobrej název, rád si ho s citronem v puse zpívám...;-)
Poutníci zběsilí urputnou věčností táhnou Publikoval(a): Clairvoyant | Povídky » Cestování
Pěkný výšlap, díky, že jsem se mohla zúčastnit. Taky mám ráda hory :-)
Projevem pokroku je schopnost udělat i krok zpět Publikoval(a): Clairvoyant | Fejetony, sloupky » Ze života
No tihle rádoby odborníci by měli raději mlčet. Nejspíše sami nemají děti, já kdybych svou živou a tvrdohlavou dceru někdy nějak nepotrestala, tak si opravdu dělá, co chce...doteď jsem to dělala zabavením tabletu, ale už si ho stihla utopit ve vaně, tak musím počkat, až dostane mobil. :D A na prdel taky ve vyhrocených extrémních situacích dostane.
26.06.2019 00:36:50 | reagovat
Projevem pokroku je schopnost udělat i krok zpět Publikoval(a): Clairvoyant | Fejetony, sloupky » Ze života
´Velmi pravdivé :)
25.06.2019 13:57:04 | reagovat
Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
Za páté – neúspěchy u státních maturit jsou logickým důsledkem výše napsaného, nikoliv nějakého přetěžování; třeťák na stavební průmyslovce nemá páru, jak se liší kužel od pravidelného čtyřbokého jehlanu, zdravotní sestra klidně pacientovi vydezinfikuje ránu 30% roztokem peroxidu vodíku, anžto nemá ponětí, jak ten roztok naředit (a dalo by se pokračovat hezky dlouho).
Za šesté – řada rodičů na děti zvysoka kašle, protože od toho, aby je vychovala a vzdělala, je tady přece škola a jejich péče o potomstvo prvním ročníkem ZŠ končí; pokud náhodou škola něco chce po rodičích nebo dětech, je to problém, v horším případě buzerace až šikana (kupříkladu oblíbené téma domácích úkolů). Rodiče ani nemají čas na to, aby se koukli na prospěch dítka během školního roku – nafackovat mu potom v pololetí za čtyřky či cokoliv jiného ale problém nemají…
Za sedmé – pokud se rodič dítěti věnuje a je schopen a ochoten mu povysvětlit látku základní školy, je to vůči těm ostatním, co takové štěstí nemají (i když rodiče, kteří sami ukončili základní školu a měli by být s to učivo vysvětlit, nebo si nad to aspoň sednout a dát to dohromady, mají), nespravedlivé a hovoří se v té souvislosti o „lepšolidech“.
Za osmé – nedivím se řadě kantorů, že se cítí, jak se cítí, protože to je tlak ze strany dětí (u těch je to ale aspoň tlak očekávaný), rodičů, vedení školy, ČŠI,… a ono to prostě bez té spolupráce prostě nepůjde, což ovšem musí dolézt všem zúčastněným stranám.
Dál se mi už psát nechce, seděl bych u toho do večera :-/
10.06.2019 14:15:36 | reagovat
Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
No a co bys čekal: můžeme začít takříkajíc od hlavy - od roku 1990 je tu třeba na postu ministra 21. jedinec (kdybych se mýlil, někdo mě opravte); každý z těch jedinců má nějakou svoji vizi (pokud možno diametrálně odlišnou od svého předchůdce, aby to bylo ještě o něco lepší).
Za druhé – skladba škol by měla být „do pyramidy“ – základna je počet škol základních, vrcholem počet škol vysokých. U nás ve městě třeba na 14 základních škol připadalo deset škol středních, což mně osobně přijde postavené na hlavu; při tomto poměru by se jen, s prominutím, pablb na nějakou z nich nedostal.
Za třetí – ještě si vzpomínám na zavedení devítky (údajně z důvodu, že se patnáctiletí rozhodnou rozumněji než čtrnáctiletí, kam dále na školu); tehdy pro to nebyly osnovy, učebnice, prostě nic. Postupem času došlo k tomu, že se učivo nikoliv dodalo, ale rozvolnilo z osmi do devíti let a navíc po zániku centrálních osnov mraky věcí prostě z učiva zmizely (to jen pro případ, že by měl někdo námitku, jak jsou dneska žáci ve škole přetěžováni).
Za čtvrté – postup žáka do vyššího ročníku věkem (zavedeno, tuším, za paní Buzkové): v podstatě jde o to, že žák, který na konci roku „rupne“ a nesloží reparát, může dotyčný ročník opakovat maximálně jednou (jako jeden z důvodů se udávalo, aby ve třídě třeba nebyl žák o dva nebo tři roky starší, což je ve světle toho, že např. v nejmenované MŠ má 8 sedmiletých dětí další odklad, a tak se teoreticky může už v první třídě potkat dítě ani ne šestileté s dítětem, kterému je osm let, argument přinejmenším zvláštní). V praxi to znamená, že pokud bude mít v tom samém ročníku po propadnutí „kule“ ze všeho, co se mu naskytne, postoupí výš věkem, aniž by hnul brvou; co bude ve vyšší třídě kromě čurbesu dělat, je mně osobně záhadou, ale nabíledni je, že všem čtyřkařům zbudou leda oči pro pláč, protože oni museli na ty čtyřky vynaložit aspoň nějakou námahu. Ovšem pozor – je mi znám případ žáka, který takto odcházel z osmičky, ale poslední ročník, kde neměl na konci roku nedostatečnou, byla šestá třída, takže oficiálně ukončil nikoliv osm, ale pouze šest let základní školy.
10.06.2019 14:10:49 | reagovat
Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
Část 2:
Ve své podstatě bych ani nechtěl z toho udělat úvahu o školství, ale nejspíš to k tomu spadne.
Přijde mi, že ta zásadní otázka v titulku je vlastně: jak děti vychovávat, jak je motivovat, jak s nimi pracovat... A tahle otázka nesměřuje primárně na učitele, ale na rodiče.
No a jako nerodič a přístupem spíš jako dítě, co k tomu dodat...
Co mi přijde taky a co jsi v úvaze ilustroval je podle mě ten stav, řekněme na základce, kde na jedné straně jsou ty "nové a pokrokové" teorie a hrubě se střetávají s tím, jak ty děti jsou "nevychované a hloupé". Teď budu předstírat psychologické vzdělání. Kolik z toho "hloupé" je reálně nízké IQ? Jak vysoké je IQ rodičů? Co dělala matka během těhotenství? Kouřila? Pila?
"Nevychované"... kolik z toho lze popsat nejrůznějšími syndromy ADHD, autismus, LMD, poruchy chování. Kolik z toho je léčitelné a jakými odborníky... kolik by to všechno stálo?
Realita je taková, že před třídou dětí s X diagnózami (některé třeba dosud neznámé) stojí jedna strhaná učitelka a někdy jedna strhaná asistentka (i ony možná mají nějakou diagnózu: úzkosti, závislosti, syndrom vyhoření, syndrom jsem sama na tři děti). S velkou pravděpodobností by potřebovali další vysokou školu, aby měli šanci vůbec porozumět diagnózám svých žáků (které ale ještě navíc nemusí být stanovené správně). Takže prakticky to řeší stejně citem a podle své povahy.
Problémy školství v jistém smyslu vždy vyžadují element Božího zásahu v tom smyslu, že nějaký nedokonalý prvek nahradíme dokonalým. Tím prvkem může být: žák, rodič, učitel, ministr, osnovy.
Nejjednodušeji se asi mění ministr a pak osnovy.
Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání Publikoval(a): Clairvoyant | Úvahy » Ze života
obecně se mi tvůj styl líbí, ale tady tak nějak nevím. Přijde mi to opravdu složitější a vlastně nevím, co bych na tom vylepšil.