Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Děkuji tobě taky. :)
Ne nespinkám, náhodou jsem se vyspinkal v práci. :)
...trochu...
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Díky za nabídku, smutek mi nevadí, teda u mě u tebe jo.
Jsem smutnej z toho že jsi smutná. :(
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
"Zústávám" chybička se vloudila, kroužek v čárku zkrátila (nad U) :-)
Dnes tu rostou stromy... a mízu pouští, hm, stromy já ráda... :-)
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Teda Marcelko…
Nemela by ta báseň být v jiné kategorii?
11.10.2006 20:27:00 | kouzelníčekreagovat
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Marcelka, tak tu sa zase viac hodí tá čeština , v slovenčine by to tak nevyznelo - miazga...
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Jardo, já tě fakt můžu...:-))
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Harry, správně je Opodeldok a zklamu tě, už se nevyrábí.
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Na rány jitrocel .... a pak na záda a kolena Opodendok ...
/ .. Cecilka jásá, ... další Know - how jí spadlo do klína /
.. a pak až budeš zdravá ....
... .. . a rána v pohodě ..
tak se budeš čtrnáct dní léčit ... z ... uzdravování ..
/při něm totiž kolena a záda dostávají mejvíc zabrat ..:-)) /
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Fííí, to je hloubka vyjádření.. je tam vše, co je třeba... ten poslední řádek to vyleštil k dokonalosti
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Marcelko někde se mi zatoulala inspirace.
Ale bude, bude, uvidíš. :)
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
tak proč necháváš dvířka otevřená, vím, je to těžké,..
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Nápaditý, dobrý...ze života ?
100%
11.10.2006 15:19:00 | Edo Traliporeagovat
Cudná samota Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Zacel rány a zvedni hlavu vzhůru.
Touha Publikoval(a): Marcella | Básně » Láska
Hledal jsem odpovědi a našel spíš otázky. To se stává. Žijeme a tak ubližujeme, i když třeba nechceme.
Víš, nemůžu jim nic vyčítat, nic mi neslíbily, nic nebylo, měl (a mnohé mám) jsem je jenom rád. Ale přesto to bolí, i když pokaždé už nějak míň. Ta "vysněná" byla jednou z nich. Nejhorší je, že se tak nějak máme rádi, ale nějak jsme se míjeli v čase.