Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vraníci Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
Maximálka
umělec2 Povídky » Ze života
Anotace: No a co?! Každej je nějakej.
Maximálka
Sednu na motorku a nastartuji.
Nechám ji vrčet jen tak na zahřátí.
Po chvíli proroštuji plyn, z výfuků se dere bohulibá muzika.
Adrenalin stoupá.
Zařadím rychlost, přidám plyn, chci málo, ale to nejde, jsou zde lidé a co by si o mně mysleli.
Jde s prokluzem kola pěkně na zadní.
Vzpíná se, trochu se bojím.
Přichází zatáčka, klopím, co to jde.
Naštěstí v ní není štěrk.
Kdyby byl, tak ležím.
Nebylo by to poprvé, jistě ani naposledy.
Je moc pěkný den, neprší, svítí sluníčko, nádrž plná a nikdo mne nečeká.
Přemítám kam vyrazit.
Jedu intuitivně z Prahy do přírody.
Předjíždím plná neplná.
Prostě se s tím neseru.
Mám vysoký tlak a srdce pumpuje, jako kdybych běžel maraton.
Adrenalin rozbouřil můj mozek, jenž dává povel ruce na plynu.
Šteft jde nadoraz.
Ubírám jen tam, kde je to nezbytné.
Jsem blázen.
Já to vím.
Dělá mi dobře, když se bojím.
Vraníci Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
Krásný den - jako malovaný
Mám rád adrenalin, spíš měl.
Jak vypadá krásný den?
Probudím se v posteli vedle krásné ženy.
Jdu bos do zahrady, kropím mraveniště.
Ptáci cvrlikají, rosa nese paprsky slunce.
Nikam nemusím, vracím se na lůžko.
Je tam ta krásná žena.
Váhám - co mám.
Vyhrála.
Po tom spíme.
Probouzím se vůní kávy.
Piji, vychutnávám.
Je moc hezká, zajímalo by mne, kde se tady vzala.
A nebo já?
Vyběhnu ven, mám zde silnici, tak se říká rychlé motorce.
Ta moje jezdí skoro tři kila.
Jedu tak.
Strom nebyl cíl, avšak je.
Jsem bez bolesti, citu.
Vítají mne.
Samí andělé.
Ztratil jsem tvář, tu hmotnou, nikdo to tu neřeší.
Dole to řeší, zkoumají brzdnou dráhu, jež není, berou krev, co krví byla, nabírají tělo, to co zbylo.
A k čemu to, když já tu.
Sdělují novinu, těm co po mně zbyli, tátu to tak vzalo, že je tu teď se mnou.
Máma chuděra, musí poznat z toho, co zbylo, ze mě mne a daří se jí jen ten nářek.
Nemá se o koho opřít, táta šel za mnou, já tam nejsem, jde jinam, sama neví, kde je.
A přitom je jen kousek od nás.
Už není smutek smutkem, vše se daří.
Narodil jsem se s holou zadnicí.
Sním, sny se stávají skutečností.
Mám vše, o čem jsem snil.
Nemám o čem snít
Všem z modré Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
Teda ne že bych byl moc na básničky ale když se ti ty ta slova tak pletou, že se nespletou.
Vraníci Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
Jelikož jezdím tak jak popisuješ a na havrany myslím vždy když někam vletím na zádech krúpěje cítím. Říkám si, že už tak nebudu jenže nemohu. Když to slyšíš, když to vidíš pak to dáš a adrenalin máš. Ten je ti víc než havraní vábení. Kdo to nezná těžko pochopí. Proč oni stromy u silnic sázejí? To nevědí, že život nám tak berou asi na to serou. Za Karla bričkou to holt uřídíš když se však vyřítíš seš v řiti...
Rosa Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
To Pražák nezná jen stěží pozná. Na chalupě koberce. Pak po louce chodím a manželku studenou nohou budím.
Tiché zlato Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
To je smutný...
Rosa Publikoval(a): Holis | Básně » Ostatní
..tráva studí..?
Mně je to fuk i dnes, bosky nechodím!
:o)
Jiří senior