Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
OKAMŽIKY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
Slyším i foukací harmoniku, když do nebe odlétne blues… :-)
OKAMŽIKY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
Pak nastupuje dvojtečka ;-)
OKAMŽIKY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
Proč ne…? ;-)
OKAMŽIKY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
Ty přijdou až za tou tečkou ;-))
Depka milá Publikoval(a): bogen | Básně » Humor
Za ten závěr ST :-D
Slam Publikoval(a): Pear | Básně » Ostatní
Zní to fakt zapáleně a přesvědčivě - pěkný :-) ST P.S. Začínám možná tušit, co je to "slam" ;-)
Velký třesk (aneb třesky plesky!) Publikoval(a): Helen Zaurak | Úvahy » Sci-fi
Opět moc zajímavá úvaha :-) Člověk (tedy jak který) je jistě nadán velkou inteligencí a věda už dokázala rozluštit věci, nad kterými zůstává rozum stát, a jistě ještě rozluští. Ale jsme podle mě jen součást nějakého omezeného systému a náš rozum může stačit na hodně, ale zkrátka ne na všechno. Bůh taky není vysvětlení, to je podle mne jen "rezignace" na absolutní možnosti našeho poznání - buď vědomá nebo nevědomá. Já jsem rezignoval vědomě (lépe řečeno smířil se) a Bůh je pro mne to, co nás přesahuje - nevím ale přesně co, spíš něco mimo poznatelný vesmír, mimo hmotný svět... Nicméně doufám, že se možná dozvím víc, až nebudu připoután k závaží právě hmotného světa a budu se moci rozletět někam, kde už mě nebude nic brzdit - ani čas, ani prostor, ani hmota, ani třeba všelijací pitomci... I když kdoví... Promiň, že to zlehčuju, ale já to ve skutečnosti nezlehčuju - jen jsem přesvědčen o tom, že člověk není konstruován na to, aby pochopil to, co ho opravdu přesahuje a je to mimo jeho (i tu nejbláznivější) představivost. Ale je určitě dobře, že se o to snaží - na to naopak kostruován je, aby se snažil a posouval hranice svého poznání až někam do nekonečna, nikoliv však do konečného poznání. Protože nemůžeme přesáhnout sami sebe - jen překonat (se) :-)
KOMPLICOVÉ Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ze života
Myslím, že to nevědí ani oni sami – tam už je zřejmě rozdíl mezi fikcí a realitou tak nezřetelný, že to vyjde na stejno :-D Já už dnešní akční kousky nesleduju v naší ani jiné produkci, ale když si mám představit takového sympatického zločince, kterému ve filmu člověk chtě nechtě musí fandit, tak je to třeba takový J.P. Belmondo v nejrůznějších obměnách, např. A nevím proč jsem si u poslední Tvé poznámky vzpomněl zrovna na klip „přemluv bábu“ – to je myslím vzorový příklad šlápnutí českých umělců do h…., kdy to mělo přesně opačný efekt, než jaký to asi mělo mít… :-D V zámoří by si po tak hloupě zpackaném píár už asi neškrtli, tam se možná odpouští vše, jen ne neprofesionalita… :-D
KOMPLICOVÉ Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ze života
Jo, hezky a vtipně vyjádřeno :-D
Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE – trochu jiná recenze Publikoval(a): Amonasr | Recenze » Kultura
Díky Jitko za pěknou odezvu, hezky se to vzpomínání čte :-) A pokud jde o to psaní "recenzí" - tak, jak je píšu já, bys to zvládla "levou zadní" ;-)) Píšu to stylem, co mě zrovna napadne - a ono se vždycky něco vynoří, jen člověk musí rovnou psát a ne si to předem moc rozmýšlet a dělat z toho nějakou vědu :-D
Moc děkuju za Tvé vnímavé čtení a komentování :-)
KOMPLICOVÉ Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ze života
Díky za krásný komentář :-) Ani já na Mirky Dušíny a Mirkům Dušínům nevěřím, to většinou bývají ti největší zvrhlíci – když to na ně praskne ;-))
Píár agentury nicméně dobře znají naše slabosti a vědí jak na nás – přes Mirky Dušíny to opravdu nefunguje :-)))
TASEMNICE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Milá Aido, nenašel jsem v tom, co jsi tak výstižně a citlivě napsala, jedinou větu, kterou bych nemohl s velkou chutí taky připodepsat - díky :-)
TASEMNICE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Tož to se mi ulevilo, dík ;-) Souhlasím, mnohé předsudky jsou asi součástí i nějakých našich obranných mechanismů, abychom si možná dávali větší pozor a nestali se něčí snadnou kořistí. Není holt předsudek jako předsudek. To, že k něčemu intuitivně tíhneme a něco je nám naopak intuitivně nepříjemné, máme vůči tomu averzi, je v nás asi často i nějak zakódováno - někdy se to snažím překonat a když se to povede, jakoby mě to posílilo, posunulo někam dál, jindy ale raději z takové situace vycouvám, abych se vyhnul případné zbytečné konfrontaci, ke které by ten nepřekonaný (nepřekonatelný) předsudek mohl vést. Ale než začneme něco prosazovat nebo podporovat, asi bychom se měli vždy pokusit domyslet důsledky a to, zda jsme za ně připraveni nést i zodpovědnost a nebudeme se za ně naopak muset posléze stydět či alibisticky vyviňovat...