Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
SEBEHRY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Díky – i za Kalandru :-)
SEBEHRY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Děkuju ;-)
... Publikoval(a): zdenka | Miniatura, hříčka » Ze života
Opět se potvrzuje, jak mistrovsky ovládáš zkratku ve verších - obdivuhodný záběr :-) ST
OŠKLIVOST Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Vnitřní ošklivost nadělá s člověkem ošklivé divy – což ovšem netýká se Ivy ;-))
ROLE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Nejlépe na obě, nač troškařit :-D
ROLE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Jinakost ve stejnosti – všichni jí máme dosti :-)
ROLE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Pěkně jsi se rozpovídala – děkuju :-) A samozřejmě mě to blaží, když můj text je impulsem k podobnému zamyšlení. I já se často cítím stále jen na začátku – snad je to ale mnohem lepší, než si připadat už na konci ;-)) Takže důvod k radosti to je snad víc než dostatečný :-)
(prostitucionalizace ideálu) Publikoval(a): Lighter | Aforismus, citát, říkanka » Smutné
:-D
Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE – trochu jiná recenze Publikoval(a): Amonasr | Recenze » Kultura
Já bych neutek, ale stejně mě hudebně přeceňuješ... ;-))
ALTERNATIVY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
:-D A co teprve ti postpostmodernisti... ;-))
ROLE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Díky :-) A na zprávy v TV se už dávno nedívám, to je smutná plejáda špatně hraných rolí těmi, kteří už s nimi bohužel srostli natolik, že ani sami nevědí, co jsou vlastně zač... ;-)
ROLE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Milá Nikito, tohle je jedna z těch věcí, kdy píšu hodně intuitivně a předem nevím, k jaké konkrétní pointě to má dospět a ono to tam pak odkudsi samo naskočí. Jsem moc rád, že Tě stejně jako mě ten závěr nutí k zamyšlení, které podle mého dokonce ani nemá jen jedno vyústění, cítím tam víc vrstev vybízejících ke zkoumání - kde vlastně začínají a končí hranice našich rolí a jak konkrétně se to má s naší podstatou mimo ně, zda vůbec můžeme existovat mimo své nejrůznější role a dokonale z nich alespoň na chvíli vystoupit a zůstat jen sami sebou „an sich“, atd. Tyhle pocity neproniknutelné vrstevnatosti mimochodem mívám u většiny Tvých básní a mám to nesmírně rád, tu nejednoznačnou a mnohotvárnou uchopitelnost, která voní skutečným životem, jenž není nikdy černobílý ;-) Ale zpět k Tvému komentáři – vidíme kolem sebe téměř na každém kroku více či méně porobené otroky svých rolí, někdy je to fakt hodně smutný a nepříjemný pohled. Ale zápasit s tím musí asi každý z nás. Vlastně nemusí – ale měl by… ;-))
