Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
LÉK Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ze života
To zní docela věrohodně, věřím Ti to :-D
LÉK Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ze života
Že jo? To mám radost, Gabrielo, že to zrovna Ty potvrzuješ :-D P.S. Je to vzájemně :-)
Netopýr Publikoval(a): Amelie M. | Experiment » Ostatní
Teda Ty ses rozjela! :-D Bezvadně! ;-))
LÉK Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ze života
O to mi jde ;-) Ale mám to i vyzkoušené - není to jen tak nějaké placebo :-D
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
Díky za rezonující příspěvek. To je myslím opravdu zajímavý úhel pohledu a má hodně do sebe. Takové nazírání je mi sympatické a řekl bych dokonce, že i blízké. Zejména v duchovní (umělecké) sféře je to možná ještě patrnější, než jinde… :-)
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
To je myslím velmi moudrý postřeh. Napadá mě hned otázka – jsme skutečně civilizovaná společnost? :-D
Nevěřící Publikoval(a): Amelie M. | Experiment » Ostatní
Vůbec to nevypadá jednoduše! To možná někomu, kdo si to neumí představit, jak to musí být těžké to utrefit :-) Já bych něco takového absolutně nesvedl :-D
Podstata přátelství Publikoval(a): Amelie M. | Aforismus, citát, říkanka » Ze života
;-)
lovy beze zbraní Publikoval(a): střelkyně1 | Povídky » Příroda
Tohle mi tu už hodně chybělo :-) Jen škoda, že u toho není odkaz i na onen slavičí zpěv z magneťáku - ale je to podané tak krásně a sugestivně, že ho stejně slyším i tak, ač jsem snad slavíka v přírodě nikdy neslyšel :-)
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
Je mi jasné, Xono, že víš víc, než tu můžeš o matrixu prozradit... :-D Ale neva, všeho do času, jednou na to přijdeme všichni, jak to je doopravdy ;-))
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
I já děkuji za sdílení :-)
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
Ano, to je myslím cesta, jak dosáhnout nezbytné vnitřní pokory, jak přijmout svět s tím dobrým i tím z našeho pohledu zlým - uvědomit si ony přesahy. A bez ironie a sebeironie by to snad ani nešlo :-D I tak to jde jenom občas ;-)) Můj táta byl složitý člověk, nevyrovnaný se sebou, neustále se užíral většinou domnělými životními křivdami atd. A když umřel, máma mi prozradila, že se za letních nocí chodil dívat na zahradu na hvězdy a vydržel u toho hodiny. Jednou jsem to zkusil taky, jen tak se dívat na hvězdnou oblohu a nechat se tím pohltit - a v tu chvíli jsem pochopil, proč tam chodil a co při tom asi cítil. Potřeboval si myslím aspoň občas na chvíli uvědomit, jak ty pozemské lidské problémy jsou naprosto nicotné, aby vůbec mohl sám se sebou zase ještě nějak žít...
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
A souhlasím, že všechno, když se to začne rozebírat do poslední nitky, je zpochybnitelné. Ale o to přece jde – abychom se občas dokázali vytrhnout ze zaběhaných myšlenkových stereotypů a připustili si, že všechno může být jinak. Ono je vždycky všechno jinak. Cokoliv. Nic není absolutně stejné z různých úhlů pohledu, ve vývoji, při bližším zkoumání podstaty a jevu atd. A když si to uvědomíme, dokážeme přijmout, byť třeba neradi a se sebezapřením, i odlišné názory a odlišné vzorce chování. Nikdy ty naše nejsou těmi jedinými správnými a přijatelnými pro všechny. Kdo si tohle dokáže uvědomit, nemůže být nikdy fanatikem ani nesnášenlivým vůči lidem z jiných kultur, barvy pleti, s jinými názory atd. A dál už zabíhat raději nebudu… :-D
O SEBEKANIBALISMU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ze života
Tohle nevznikalo jako předem promyšlený konstrukt, je to opravdu jen spontánní sled myšlenek, napsaný v jednom rychlém zátahu. U podobných myšlenkových pochodů lze vždy polemizovat téměř s každou větou a je to také smysl takovýchto mých úvah – jde spíš o to, rozčeřit klidnou myšlenkovou hladinu a přimět čtenáře k vlastnímu zamyšlení. Takže účel byl splněn a mám ze všech ohlasů tady a z toho otevřeného přijetí radost :-) Nicméně – netvrdím přece, že život nemůže být plný utrpení, ale že není JEN samé utrpení, pokud ho tak nechceme sami vnímat. Mě fascinují třeba příběhy lidí, kteří jsou nepohybliví a nemůžou ani mluvit, přesto chtějí žít a snaží se komunikovat třeba jen očima nebo pohybem rtů a píšou o tom třeba tímto způsobem i příběhy. A nejsou někomu druhému lhostejní a mají proto chuť žít, z mého pohledu to musí být nesmírné utrpení a přesto si tihle obdivuhodní jedinci dokážou najít smysl života, chtějí se stále ještě životu divit a být jeho součástí. Je to extrémní příklad, ale když si tu skulinku ve svém utrpení najdou oni, pak může téměř každý – je to podle mne opravdu o síle osobnosti každého člověka. Někoho zlomí maličkost a někoho nezlomí ani série ran osudu, čili je to podle mne na každém z nás, k čemu se přikloníme, případně zda najdeme v sobě tu vnitřní sílu.
Pod tím „divením se“ mám na mysli asi spíš ten neustálý údiv nad oním zázrakem, jak všechno kolem nás funguje a snaha nějak ho pochopit nebo aspoň objevit v něm skrytou krásu. Takový ten negativní údiv, ve smyslu pohoršování se nad něčím, je myslím už trochu něco jiného. I ten samozřejmě patří k životu a tenhle pohoršený údiv je asi vlastní občas každému, i těm sebelidojedům. Ale znám lidi a zejména s postupujícím věkem jich mezi mými vrstevníky přibývá, které už pozitivně neudiví téměř nic, dokonce i za hezkými věcmi dokáží najít ošklivé motivace vždy a za všech okolností. Nevěří nikomu, všichni okolo nich jednají zásadně vždy jen zištně a se zlými úmysly. Setkal jsem se s takovým nazíráním samozřejmě i u zcela mladých lidí a u těch mě to vždy hodně zabolí, že někdo mladý už se dívá na svět jen jako na jednu velkou hromadu špíny. Myslím, že hodně v tom hraje roli ta špína uvnitř jich samotných, která se tam někde hluboko usadila a skrze ni už nedokáží vidět nic hezkého kolem sebe a v druhých. Ale nic neplatí samozřejmě absolutně, je to spíš o té míře, i Hitler měl rád psy a možná i Evu Braunovou.