Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
Zasnít se je příjemné, šak bez toho už bych nic nenapsala :-) děkuju Jiří, a snad nezůstane už jen u snění, tak ještě pár "nedobrot" taky stihnout, ať je inspirace a je o čem psát :-)
*-* Do zástěry Publikoval(a): Květka Š. | Básně » Ostatní
Joj tak toto mohu, tenhle ten podzim si nechám líbit ... Vystihlas parádně, všichni jen o listí a plískanicích, a nikdo si nedá štrúdl a bramboračku? Já tedy rozhodně, a nášup.
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
Ahoj fialový, to mě těší. Mimochodem, já na té fialové milce taky ujíždím, je to jedna z těch bezcharakterních potravin, kdy člověk neví, kdy přestat ... Díky a měj prima víkend.
o Milostech Publikoval(a): Frr | Básně » Bůh, víra
K horám se musí člověk prošlapat, aby závrať pomyšlení v sobě ukotvil, máš ji moc hezkou milý Frr.
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
Zdeni ano, a odlehčím, já musím na špičky všude, moc jsem nevyrostla a navíc jsem chtivá poznání, a funguj s tím ...
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
Ano blues, shodli, a název? skutečně pršelo, ale přívětivě, v laskavém dešti lze jít a připustit, že i v jistém nepohodlí se může mysl odklonit a vidět jinak, neděje se tak ovšem často, protože jsme uvykli pohodlí, mě nevyjímaje, a když je nám z něho trochu odepřeno, znejistíme, co se to děje, ale když chvíli vydržíme, dostaneme nazpět mnohem více, jiný úhel pohledu. Milý blues, ráda jsem si s tebou pobyla.
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
Ano , cesta ... vlastně mě teď napadá, že mohu upravit, co myslíš?
Co už asi měnit nebudu, je můj "langsam styl", nikoliv lehkomyslný (tzv. salámista :-), ale takový, o kterém píšeš ty, protože veškeré kvaltování ...
Ano, už v životě nespěchám milý blues, a tobě děkuji za sdílení z mých veršů i laskavou návštěvu, ze které se těším.
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
Díky Jituš, a přeju mnoho zážitků z cest nejen při čtení básní, ale především pokud to jde radost ze skutečných cestovatelských prožitků.
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
No, zde nějak neumím napsat duchaplnou reakci, tedy každopádně děkuju za zastavení a třeba mi to časem dojde :-)
V DEŠTI VIDĚT Publikoval(a): Vivien | Básně » Cestování
díky Sonn
Z jednoho Publikoval(a): jenommarie | Básně » Ze života
Tedy dovolím si poznamenat, že tato je obzvlášť vydařená. A je jiná, zvláště začátek se mi velmi líbí. A taky zobali střídavě sytili zrak ... A na noc si podle tvého vzoru upletu cop a budu spát jak dub, tak, a půjde, o dům dál, nespavoST má nenechavá.
Přeď v rytmech brazilských Publikoval(a): jenommarie | Básně » Ze života
Tak jo, ještě než podzim udeří, nacvičim si kostitřase v rytmu samby. A poté volám zručné maserce :-), ať mě srovná.
Vydýchaný vzduch Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
I oni jednou dívat se budou do mých očí, kde desítky let otisku vzájemnosti, kritického pohledu proboha proč malíř jen černobíle, ale především té jedinečné lidskosti, toleranci a pochopení, že i my tak jednou budeme tváří v tvář nadosah lidskému zmaru. Lidský úděl je jedinečný a nelze dopředu se připravit, jednou cestou je nejspíše pokora a láska, se kterou syn k matce, dítě k rodiči, tady a teď, trpělivost a soucitnost, přání lidskému osudu zachovat přirozenou důstojnost a respekt a toleranci v kontextu osobním a společenském, až do konce. Poděkování, že role dítěte a rodiče je vzájemným odezíráním a učením se jeden od druhého a případné těžkosti brát jako přípravu, až dítě stane první ve frontě, ať ustojí linii, že teď už jeho syn se na něho dívá... naše oči se možná zalesknou, možná budou chvíli utíkat, ale nakonec chci věřit se rozjasní, vidění se zaostří, případné viny budou odpuštěny a ucítíme teplo, v objetí, dlaních, v nás.
Báseň plná lásky a uvědomění si, že nepromarnit ani jedinou příležitost si vše vzájemně říci ještě na tomto světě, nás osvobozuje od tíhy vlastního lidského údělu. A vnímám, velmi niterná, kdy stopy jizev času budou možná ještě chvíli psát rýhou do břidlice.
Děkuju ti drahý šerý, moc ti děkuju, uložím si ji, a nemyslím tím jen zde, myslím tím především k sobě, k sobě domů, tam blízko k srdci a mysl snad vzpomene si, až přijde čas, až úzkost začne povykovat nad čelem, že každý syn, každá matka ... jsou si nejlepšími učiteli ... a že to jde i v černobílém, jen trochu víc bolestně, když pachová stopa méně znatelná a vřelost na teple ztrácí.
Moc jsem se rozepsala, tak mi to prosím odpusť, dojals mě tvou básní a otevřel vrátka, kde stále častěj za kliku ...