Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vidět víc... Publikoval(a): Malá mořská víla | Poezie v próze » Filozofické
lidé strašně moc touží po tom, co nemají... a my jim to přejeme... aby ti, co neslyší, mohli slyšet nebo třeba jen zaslechnout jejich hlas, těm, co nevidí, aby mohli vidět nebo třeba jen zahlédnout západ slunce, aby ti, co nechodí se mohli postavit... tu moc nikdo z nás nemá, bohužel... ale můžeme něco jiného...můžeme se těch, co neslyší se dotknout, můžeme je pohladit, můžeme je vzít na místa, kde krása je tichá, kde není třeba slov... můžeme těm, co nevidí naslouchat... nebo číst nebo jim vyprávět, jak co cítíme a myslíme, že vypadá, protože představivost mají... a ony pak ty věci či cokoli jiného vidí mnohem mnohem krásnější než to je nebo než my jsme schopni vnímat... a těm co nechodí? je tolik cest a vnímání u kterých se dá sedět... a všichni ti potřebují možná jen vědět, že to, že něco nemohou vůbec nevadí, že to není důvod být smutnej... my jim dáme to, co neumí a oni, oni nám dají mnohem, mnohem víc... prostě absolutní zájem jeden o druhého... :-)
11.02.2018 21:02:31 | zelená vílareagovat
Rudovous Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Příroda
když zavřeme oči... můžeme malovat cokoli, kdykoli... i když třeba kolem bouří, ať už déšť či lidé, můžeme cítit teplo, slunce a dokonce i klid...
11.02.2018 20:53:05 | zelená vílareagovat
Tam kde svět začíná a končí Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska
už je to nějakej ten pátek, kdy do jedné nemocnice přijela malá postižená holka jménem Lucka... díky okolnostem se o ní starala babička s dědou a sem přijela právě s dědou... tehdy jsem je oba seznámila s Ájou a holky se do sebe zbláznily... Lucka chtěla vše, co umí Áje ukázat a Ája trpělivě vše pozorovala se svou psí trpělivostí u ní dokázala ležet hodiny... sledovat je bylo pro mě velkou ctí, Ája to vyžadovala a Lucka to dovolila... Lucka toho nikdy moc nenamluvila, stejně jako Ája, ale mám pocit že mluvily nějakým jen jim známým jazykem... ta láska mezi nimi byla hmatatelná...a jelikož Lucka si Áju spojila se mnou dovolila mi spousty věcí, abych mohla... no tak Ája ji prostě neuměla připnout do chodítka, aby mohly spolu lítat po chodbách, že jo... :-) Ája ji neuměla osprchovat, ale teta Eva jo a taky se teta chechtala, když ten bláznivej pes s Luckou vlezl do nemocniční sprchy... a taky Lucka pak dovolila si povídat s dědou... děda Pepa, nikdy jsem neviděla v očích tolik klidu, tolik lásky... tenhle pán, tenhle děda svým povídáním, svou jemností, svou trpělivostí a láskou čaroval, občas jsme se dostaly k tomu, že plakal... otřela jsem mu slzy a slíbila mu, že neslábne, ale sílí... myslím, že to vždy věděl, jen to občas potřeboval připomenout... ale to my všichni, občas... :-)
11.02.2018 20:50:02 | zelená vílareagovat
Žbluňk Publikoval(a): Malá mořská víla | Pohádky, bajky » Pro dospělé
pro odvahu :-)))
11.02.2018 20:37:09 | zelená vílareagovat
Probuzení Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Pro dospělé
krásné lákaní, hebké... zdrsnit drsné je snadný, ale zjemnit ho... mnozí neumí...
11.02.2018 20:33:11 | zelená vílareagovat
Do tónů Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska
naším růstem stáváme se víc víc bezední... myslím, že když nám občas dáno zlo, nemusíme ho dávat dál, můžeme ho otočit v jemnost... nebo ticho, nebo v hudbu... neublížíme tím nikomu a sami sebe v sobě ještě více zjemníme... :-)
11.02.2018 20:31:33 | zelená vílareagovat
Ztrhané Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Ze života
silné až na dřeň...
už nějaký ten měsíc jsem v útlumu, díky lidem, díky pár ženám, které moji cestu chtěly ukončit, jenže mně po pár hodinách došlo, že moji cestu přeci nemůže vůbec nikdo ani zastavit natož ukončit... přesto jsem se potřebovala zastavit a ony to začaly, moje zastavení, který jsem tak moc potřebovala, jenže ono se strašně zle zastavuje, pořád jsem měla dojem, pocit, že si to nemohu dovolit...jojo, jojojo, ale mohla a světe div se, vůbec nic se nestalo, svět dál žil, dál jsem potkávala lidi, kteří si vůbec nevšimli, že je pozoruju... začala jsem se smát... začala jsem se cítit svobodnější ještě víc než jsem si myslela... snad bych těm ženám měla asi poděkovat :-), strávila jsem tolik času sama se sebou, strávila jsem tolik času s lidmi, které ráda, přečetla jsem tolik knih...umocnila v sobě myšlenku, že vše se opravdu děje tak, jak má...zula jsem boty a ty cesty si prošla ještě několikrát bosá a ještě šťastnější než jsem kdy mohla tušit, že to ještě lze... a ty slzy? z těch vyrostlo to nejbarevnější lemování té mé cesty... kdekdo by mohl tvrdit, že to mohlo všechno trvat kratší dobu, kdekdo by mohl tvrdit, že jsem během toho času mohla to a nebo tamto... ale jen já vím, že právě takhle to mělo být... :-)
11.02.2018 20:28:12 | zelená vílareagovat
studnař Publikoval(a): Frr | Balady, romance » Bůh, víra
my nejsme v Německu... :-) a tady u náš je naštěstí nevratná :)
28.12.2017 02:34:47 | zelená vílareagovat
studnař Publikoval(a): Frr | Balady, romance » Bůh, víra
ale ale
28.12.2017 02:31:42 | zelená vílareagovat
větření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
bez něj bys nic z toho necítil... i když jsi ho vytvořil...
28.12.2017 01:49:01 | zelená vílareagovat
taky doma Publikoval(a): piťura | Básně » Ostatní
buďme vděčni za doma...
28.12.2017 00:43:26 | zelená vílareagovat
studnař Publikoval(a): Frr | Balady, romance » Bůh, víra
nu naděje je vratná...
28.12.2017 01:38:21 | zelená vílareagovat
o marnosti Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
vždy je čas s tím začít...
28.12.2017 01:36:32 | zelená vílareagovat
Moje momenty II. Publikoval(a): Anděl | Ostatní » Ze života
co se stalo, stalo se... a mělo to tak být...nic a nikdo to nezmění... jen to ukazuje... chyby? málo lásky? málo čehokoli?... nevím... jen oni sami vědí, proč... a my i když si myslíme, jak jim nic nechybělo, jak jsme dělali vše, jak... nepobereme to... nemůžeme, rozhodnutí... ať jim lehce... nehodnoťme, nic nezměníme, nic už neovlivníme,nic...
je to zvláštní a je to prostě a jasně blbě...
vzpomínejme... odpouštějme...nesnažme se pochopit, ale respektovat...
nic nelze vzít zpět, jen si lze vzít zkušenost... nenárokujme si svět, dívejme se...vnímejme... přesto, neochráníme všechny, ani své nejbližší... můžeme jediné, milovat...
28.12.2017 01:34:43 | zelená vílareagovat
slovo do pranice Publikoval(a): Jort | Prozaická miniatura » Ostatní
a fakt je... :-)
28.12.2017 01:23:07 | zelená vílareagovat