Konzekvence jarního blbnutí

Z oblaků samá záplata se sypalo, jako skleněný perly
z proutěnýho košíku, jaro a s ním šla, skryta za jeho zády
coby tajná milenka, samodruhá zima.
Padlá polopanna s očima albína plašila na poli toulavý kobylky,
poletující ve výšinách tónů hoboje.
Nesmělej poet eristik staccato koktal invektivní modlitby
a z impudentních úst se brodily k pramenům hvězdokup
sousloví nic neříkající, ale znamenající všechno,
nesrozumitelně jasný, zvěstující kryptopravdu o ničem.
Iritovaný nymfy v tříčtvrtečním rytmu flamenca osévaly
horkým sněhem bujnej luční porost na talatickejch útesech,
aby korofilním starcům lépe dojily ryby, protože tento hmyz,
voňavej jako kočičí exkrement, trpěl sennou hluchotou.
.. a z kindervajíček se začali líhnout žlutí číňani ...