stopy II/

 

nečekaně chycená

proudem pravd

 

slunce se směšně vlní

přes závoj vody

asi ochutnalo z další láhve

nebeské vinotéky

 

a kdo podá stéblo?

 

***

 

kapka octové vody

protrhla časem naleptanou hráz

nicotný okamžik

a světelná stuha je pryč

co na tom

že padala hvězda

 

***

 

úniková rychlost

předjíždí denní realitu

přes plnou čáru

 

síla euforie předvídá

co skrývá opačná strana krajinné vlny

zpropadených padesát na padesát

 

***

 

přesolená polívka

přesolené neříkání

přesolená naděje

 

otevřená zadní vrátka

často ukáží pěšinu

prázdných slov

 

***

 

rozum říká

stačí obyčejná jehla

obyčejná nit

a knoflíky z plastu

 

duše mávne křídly

 

touží přeci po perleti

s jemnou kresbou hlubin

 

***

 

kabát ušitý bláhovým přáním

se přes veškerou střídmost

viditelně rozpíná ve švech

potom už stačí sebejemnější dotyk

a praskne

 

na nejslabším místě

v uzrálý čas

 

jak netýkavka

vystřelí municí možností

ve stejném okamžiku

kdy slovo příště motá do spirály

 

znovu nepřekvapí

 

jedině snad

další nechtěnou invazí