Vesmírno

Planeta oněměla. Poslední dva obyvatelé Blaagh a Sophre, kteří dohlíželi na přesídlení, nastoupili do korábu, aktivovali řídicí systémy a spustili sekvenci hibernačního procesu. Vnitřek lodi se zaplnil výživnou substancí, jež obklopila všechny články jejich těl. To měkké a sladké prostředí se už postará, aby jim v umělém spánku neubývaly síly. Ani nestihli pomyslet na setkání na cílové planetě a byli v limbu. Systémy pracovaly a loď plula temnou hmotou vesmíru dlouho a dlouho.
Bzík, bzík, bzík - Blaagh a Sophre se ještě zdaleka neměli probudit. Leč stalo se. Nedobrovolně se protahovali ve výživné substanci a každý kroužek jejich těl sondoval informační vibrace lodního systému. Něco se nepovedlo, navigace je zavedla do úplně jiné galaxie. Neměli tu být. Alespoň že detekovali v blízkosti použitelnou planetu pro přistání. Napojili se na řídicí vibrace lodi a vlétli do atmosféry. Sice její složení narušilo tvrdost pláště jejich korábu, nicméně přežili. Zaznamenali vhodný terén pro přistání, jakýsi bílý oblý útvar, snad náhorní plošina. Soustředili všechny své vibrace a přistáli.
Čidlo na špici lodi se rozhlédlo. Vtom Blaagh i Sophre zkameněli hrůzou. Jakási obří organická bytost sevřela loď v chapadle a zvedla z povrchu. Sophre ještě stihl vyslat nouzovou vibraci. Pak už nevěděli nic. Loď se rozlomila a jejich těla cosi přeřízlo vedví.
…
Teda ta hruška byla dnes nějaká červivá.