Anotace: čas od času... píšu sračky
křičela „bolí to! – ach. auky. auky!“
já zas „mě mrzí to... tak čauky mňauky.“
– dnes je mi to líto. ty čárky. háčky –
když duši bolí to tak nepiš sračky!
Mně se tento cyklus ledabylých čtyřverší poměrně zamlouvá. Básník je pohotový a odvážně bez zábran vtipný, sám sebe před ironií nechrání naopak ochotně nastavuje jaksi tvář. Je-li to možné buď ve zpracování sdílnější. Třeba tady jako kdyby každý řádek (sám o sobě suverénní) tahal význam na jinou stranu. Jako kdyby řádky nesly samostatné pointy. A hrdina nechápajícímu čtenáři ještě vysměje "no vidíš strejdo, dyť říkám že jsou to sračky.." To není řešení, snaž se myšlenku předat.
06.04.2019 21:42:41 | Karel Koryntka