Anotace: jó, jó...
obrázek: mapato
LEBKA A DEPKA
hnaný depkou
rozprávím s lebkou
mám pocit ještě žije
baví se
šoustá a pije
visí na půdě na trámu
jak ta šiška salámu
mám ji tady v temným koutě
jen my dva a křeslo z poutě
vzpomínáme na starý časy
rock'n'roll a dlouhý vlasy
na stoly plný chlastu
na chorý mozky plný žvástů
tehdy my byli víc mrtví nežli živí
kalnejma očima
delírko do prázdna civí
jak tady ta lebka
z který na mě leze depka
jednou jí říkám "tak co je novýho?"
odvětí
"všední den, nic zvláštního...!"
Jen snad, že ještě žiješ...!
Ty bláho...
Nech si depku,
ale chci tu lebku:-)
Ať mám s kým rozprávět o životě,
až skončím sama jak ten kůl v plotě...
Zatra...kůl v plotě??? Není to depkoidní??? Jak tohle mi sem skočilo???
:-)))*
Skvělý dílo,
jedno čtení by mi asi sotva stačilo...
Zas sem zajdu,
až chvilku najdu:-)*
22.11.2024 22:13:36 | cappuccinogirl
Vláďo, kruci to byly časy.
22.11.2024 12:41:05 | Jan Kacíř
to bych řek, Honzo...jako by to bylo včera...ale myslím, že toho v nás ještě hodně zůstalo...bohužel ne všechno a někdy je mi z toho až smutno...ale to asi každýmu. možná až na ty, co nic nezažily, s jedničkama v chování, bílý košili s červeným šátkem...já v Pionýru nikdy nebyl, ale s vama pionýrama se musím kamarádit, protože jinak bych byl sám...;) měj se Honzíku milý...vm
P.R. prožil jsi mládí v Praze?
22.11.2024 13:51:36 | mapato