HILFE HIML HERGOT!

máčet mé bosé nohy do řeky ponížení

nacházet achillové paty,

však jakbysmet

ležela jsem před tebou na zlatém podnose

štěbetala jak nádražní brabec

příliš mnoho slov

tím míň citu

 

poslední hřebíček do rakve

po ránu vrbové proutí

dvě smutné ženy

jejich srdce se rmoutí

 

zabils poslední naději

můj nesnesitelný pláč

ta chvíle přiliš krásná tolik,

aby sme vystřízlivěli

a vzali zavděk chladným ránem

 

když si vzpomenu,

mám v břiše motýly

tolik se stydím

tolik se stydím

 

však se přece nic nestalo..

 

a ty mi nedáš ani kapku rozhřešení

ni záminku, ni stéblo bych se neutopila

nic

vůbec nic

má nevědomost mě neomlouvá

 

už nemám sílu být příliš hloupá

už nemám sílu brát si něco, co nechci

a ještě za to děkovat

 

už nemám sílu vydržet s hlavou vztyčenou

teleskopem pátrat po měsící,

který pořád nevidím,

schoval se,

prý nemám nárok si nic přát

už nemám sílu víc hledat svůj nárok na štěstí

vytrvat