Anotace: ___
Natahoval jsi ruku a pospíchal
až tam kde vestálek chrám
zněl bílým rouchem
(tam netrhá se kvítí)
ještě kus cesty posvítím ti
v mých myšlenkách
budeš bloudit
s kapucí potulného mnicha
křížem jsme oheň vyháněli
i voda hořela
všemi těmi slovy
a já byla němá
přijď
jednou snad
až budeš chtít napořád
jak oheň v krbu hřát
nádherné i kos drží zobák zavřený, jen kdyby ta múza smutná a snivá, radostný kabátek nasadila..
17.11.2016 22:15:19 | kosák
hop hop hop, a na ty dveře klop,
zdálky se světlo line tmou,
běžím než drobky zametou,
a vida tu krásu v písmeni,
ztratil jsem zájem o krmení.
kéž by se v radost proměnila ta tvoje múza smutná, snivá
17.11.2016 22:09:16 | nepřihlášený komentátor
... a já byla němá ... až budeš chtít napořád jak oheň v krbu hřát ... :) Jen praskám ... beze slov
17.11.2016 19:18:52 | Ragnell
Přesně tak to je a co bude, to ví jen On (asi nic, ono je to někdy víc...) :)
17.11.2016 19:47:48 | Philogyny1
Máš velké srdce, milá Phil... anebo jsi hodně trpělivá.
Moc hezké :-)
17.11.2016 11:45:49 | Helen Zaurak
Někdy se všechny ty stopy proplétají a některé zůstávají napořád...
Děkuji.
17.11.2016 11:50:28 | Philogyny1
z bot cesty oklepe sníh..Ty do ohně krbu přiložíš jeho radostný smích:-D* ST*
17.11.2016 11:11:00 | Frr