Anotace: ___
Na patře slast
horký čokolády
a v sobě tíhu
divných
tichých
slov
malovala jsem pomalu
tvůj zrcadlový obraz
a kajalovou tužkou
rozhoupala
všechny
smrky omorika
dveřmi až k zemi
a ty jsi vstoupil
a obul si na chvíli
stejný boty
:
teď dole ve sklepě
štípeš všechno to dříví
rána za ranou
sekerou
do smrkových špalků
(najednou nevíš
co s nima a co dál)
tenké třísky na podpal
tě bolí nejvíc
Co dál ? přece zatopit v krbu , udělat nějaké dobré pití, přitulit se a třeba jen tak mlčet a koukat se do ohýnku ....
moc pěkná básnička
23.12.2016 14:26:37 | klaun
Ten krb mám vedle sebe, ráda pozoruju, jak hoří polena, uklidňuje to... :)
Děkuji.
23.12.2016 17:55:39 | Philogyny1
:) asi půjdu někam rozhoupávat smrky - musí to být omorika nebo stačí ty moje? :) chm, možná jen budu štípat dříví - že aby mi bylo tepleji, třísky pod nehty zapotí:D Krása tvých slov, Phyloginy ...
23.12.2016 13:51:44 | Ragnell
Děkuji...a všechno je zase jinak, to ty toulavé boty, vždycky mají oproti mně tu svatou pravdu... :)
23.12.2016 17:54:43 | Philogyny1
:)))
23.12.2016 18:42:11 | Ragnell
třísky jsem dělávala na naší chalupě ráda...ještě jsem se u toho smála...úsměv.z.
22.12.2016 20:42:53 | zdenka
Já taky, byla to oblíbená činnost a to i poté, co jsem si usekla kousek nehtu i s bříškem prstu... :)
Děkuji, zdenko.
22.12.2016 20:54:17 | Philogyny1
oblíbil jsem si sekeru fiskars, taky je to dobrý vánoční dárek :)
22.12.2016 19:34:07 | Stavák
Jejda, tak to nevím, jestli bych chtěla dostat zrovna tu sekyrku, to už možná raději tím polenem... :)
Děkuji.
22.12.2016 20:51:57 | Philogyny1