Tvá řeč

Tvá řeč…

Tvá řeč dnes opět proudila jako voda a já ji pil plnými doušky.

Vyvěrala jak horský pramen z pevné skály tvých myšlenek, zurčela, vířila, poskakovala veselými slůvky, postávala v zádumčivých tůních, plných tajemství, rozbíhala se hned tím, pak oním směrem, točila se pod jezy rozličných názorů, letěla dál za svým vzdáleným cílem kdesi daleko, daleko, kde bouří oceán lidského vědění, znalostí, lži i pravdy, aby se po mnohých bouřích od sebe po čase oddělily, to prvé- snad- většinou kleslo ke dnu, to druhé vystoupalo v podobě páry až do nebes aby vyčkalo na příhodný okamžik a sneslo se jak déšť tam dolů, zpět k podstatě a zrodu.

Tvá řeč je jako voda; chladivá, jiskřivá a plná života a déšť z ní vždy osvěží…

Děkuji (nejen) za ni, moje milá.