JAKO BY VĚDĚL
JAKO BY VĚDĚL
Anotace: ...*...
To kvůli tobě klávesnice klepe,
to kvůli tobě tahám karty z rukou osudu.
A BERU MODROU…
Po levici srdce, po pravici svědomí,
misky vah ve při:
„Mrazivý Leden v roli lapače snů,
ale co Únor, bude mu to stačit?
Je to horkokrevný mládenec…“
„Co myslíte, Madame Louise,
skutečně může láska hory přenášet?“
převaluje kocour v klíně sametový otazník,
zatímco packou kreslí podsadu
Velikonočního ostrova
jako by věděl,
že jednou…
…jednou
dovolíme i té naší budoucnosti, aby se stala!
Komentáře (17)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
drobné písmenká na konci...akoby znázorňovali, že len trošičku dúfaš, že je to tajné, že...ale výkričník im dáva silu, nech sa tak stane
22.01.2025 08:22:16 | gabenka
Tu sílu přeju nejen vykřičníku, ale aj sobě:-)
Přítomnost je těžkej kalibr, budoucnost kalibraci má nejistou... přesto si maluješ a doufáš, že se stane:-)
Já doufám moc, přesto na nic netlačím, jen se lehce sunu a směr se mi líbí:-)
Děkuju za komentík, nacítilas*
22.01.2025 09:00:05 | cappuccinogirl
BA - kocourek z Velikonočního ostrova vždy ví jak na to - vždy dokáže vykouzlit ze zimních měsíců kouzelné léto**ST*
22.01.2025 08:21:24 | Frr
Cokoli/kdokoli dokáže vykouzlit ze zimy léto - je u mně vítaný:-)))
Náruč - otevřená:-)))*
22.01.2025 09:09:56 | cappuccinogirl
a taky kvůli sobě snad...?? :)*
víš, dělat věci kvůli někomu se dlouhodobě nevyplácí!
Vesmír to nemá až tak příliš rád
všechno je souběh, vcítění - tak energie plynou a tak se v dobrém vrací :)
22.01.2025 07:53:13 | šuměnka
I kvůli sobě - to je přece jasné
vždy jsou to moje kroky směrem k něčemu,
nevcítit, to pak přece hasne
chuť se hnout...
Já v souběhu
dávám i beru
v tom životním příběhu:-)**
22.01.2025 08:24:02 | cappuccinogirl
..pak je vše v pořádku - semínka do řádku
hezky se sypou a vyklíčí klíčí jistě - chutně i lákavě (deku si přistel :)**
22.01.2025 08:28:06 | šuměnka
Krásná slova Cappu*
22.01.2025 07:31:50 | Protos1182
Nesou naději, že dočkáme se, viď?!
Vždyť všechno nemusíme mít s přesným datumem:-)
Už to, že můžeš doufat, ti dává sílu se snažit, jít si za tím, co chceš:-)
Děkuju ti, Miri. Ráda tě vidím*
22.01.2025 07:45:26 | cappuccinogirl
Skvělá je Tvoje báseň, Cappu :)**
Sametový otaznik, co ho kocour převaluje, je top.
22.01.2025 05:56:30 | Anfádis
Kocouři se maj, můžou si dovolit s otazníkama hrát:-)
Zvlášť když si je sami upředou:-)
Lidi jsou nuceni spíš o nich přemýšlet.
Tak nevím, ale takhle po ránu si myslim, že myšlení je daň za mozek:-)))**
22.01.2025 07:13:29 | cappuccinogirl
Mám-li si vybrat červenou nebo modrou (Matrix), volím tu, která mne zavede do králičí nory. A tato báseň je opravdu o té modré pilulce, která tam vede. Říká se, že náš osud jsme si sami naplánovali před naším narozením. Je-li tomu tak, potom jsem dovolil své budoucnosti, aby se stala. Neustále vážím na miskách osudu - dobré&zlé? Kdo jsem a co jsem? Co dělá člověka člověkem? Kocour i kočka předou na mém těle a je to tak léčivé. Usínám na vlnám Tvých krásných veršů...
22.01.2025 00:07:16 | malé srdce
Je možné, že jsme si naplánovali hrubou linku, řekněme, že to byla fáze předpokladů... no proč ne...jenže pak skočíš do života a najednou...
Svět je krásnej nejistotou, těma vlákýnkama, co nečekáš. Naplánoval sis budoucnost a pak teprve přišel první nádech novorozeněte? Dobře, může to tak být, jenže teprve až kroky, které v životě uděláš, vedou k naplnění...a nebo taky, k úplnému sejití z cesty původního odhadu... a pokud je možné, žes sešel, tak naplňuješ, nebo nenaplňuješ?
Já jsem otevřena spoustě možností, jak to je s člověkem před a po životě... jenže je tolik různých názorů, že to někdy spíš mate:-)
Ale líbí se mi na tom to tajemství, to neodhadnutelno... i to je hybná síla. Nějak v tobě budí nutkání - se snažit, nestát, naplňovat, to o čem jsi přesvědčen, že chceš...
Moc ti děkuju za komentář, udělal mi radost, přiměl k úvaze, děkuji a přeji dobrou noc:-)*
22.01.2025 00:36:09 | cappuccinogirl
Já věřím, že život, tedy tu hrubou linku života, jsme si naplánovali před naším narozením. Aby to bylo zajímavější, tak jsme při vtělení, prošli procesem zapomnění. A aby to bylo ještě zajímavější, tak ta naše hrubá osudová linka života prochází jakoby různými rozvětvenými křižovatkami, ve kterých se rozhodujeme, po které kapiláře života se vydáme. Takže věřím, že náš osud naplňujeme naším rozhodováním na těchto důležitých křižovatkách. Některé životní události svým rozhodnutím ovlivnit mohu a některé ne. Například mám na výběr dvě střední školy - a já se třeba pro jednu rozhodnu a začnu kráčet po této konkrétní kapiláře života. Kdybych si tehdy vybral tu druhou školu, můj život mohl být zřejmě úplně jiný a mohl jsem prožít jiné zkušenosti. A potom může nastat nějaká osudová životní událost, kterou ovlivnit nemohu. Například srazím autem člověka a zabiju ho. A ten člověk měl třeba alkohol v krvi a přecházel na místě, kde neměl. Tehdy člověk nedokáže pochopit proč se mu to stalo. Proč zrovna jemu ten člověk skočil pod auto? Je to síla, které nerozumíme, ale je tu a ovlivňuje nás. Také věřím, že po smrti něco z nás přežívá. Vždyť, jaký by potom měl smysl naše utrpení, bolest, radost, naše láska?
22.01.2025 00:52:46 | malé srdce
Proces zapomnění je nutnost i podmínka:-)
Kapilára života je dobrej příměr.
Zvláštní, že když jsem od malička slýchala, že po životě nic, tak teď by se mi líbilo věřit, že život nejenom že je zkouška, ale může i být na zkoušku:-)
22.01.2025 07:26:03 | cappuccinogirl