Anotace: ___
Mlčíš
jen do ticha
dýcháš opatrně ústy
a zkřehlými prsty
kreslíš
do sněhu
srdce
pak si lehneš
přesně doprostřed
a pomalými pohyby obou rukou
děláš anděla
tak jako za dětských let
tak proč pláčeš?
Obloha je přece pořád stejně modrá,
to jenom my
odložíme paletu svých barev
a pak
mrazem popraskáme.
u toho bychom se měli smát...
pak ale prosím neodkládejme barvy ...
člověk co lidský je... ještě nevymřel, ještě je... hebce
26.11.2016 01:21:54 | zelená víla
skvělé Phil :)
ST
13.11.2016 18:31:02 | CeP
Toho jsem nikdy nedělal, my jsme jezdili vláčka a stavěli iglů :) Moc povedená hříčka...
13.11.2016 09:32:29 | Stavák
Iglů jsem stavěla taky a pak ty věčné sněhuláky, hele, i se mi to rýmuje... :)
Děkuji.
13.11.2016 12:11:21 | Philogyny1
Phil, tuhle si s dovolením ukládám mezi ty nej, oslovila někde hluboko uvnitř...
13.11.2016 08:00:19 | Nikita44
Asi mi rozumíš, až mne to dojalo.
Děkuji.
13.11.2016 12:10:17 | Philogyny1
...mě dojala Tvá báseň, asi proto, že Ti rozumím..budu se k ní vracet, ve své smutné kráse je neskutečně, nádherně napsaná:-)
13.11.2016 13:30:52 | Nikita44
....prasklinky i praskliny lze ošetřit.....od měsíčku přes sléz až
po konopí a a tak dál......někdy ty "jizvy"ani nejsou vidět.....Ji./úsměv/
13.11.2016 07:24:57 | jitoush
Já to vidím tak, že každý máme tu svou barevnou auru a nějakým způsobem
pomalujeme ten svět kolem nás, zanecháme stopu a až je odložíme, tak už nebude nic...
Děkuji. :)
13.11.2016 12:08:22 | Philogyny1
fantazie Phil, jdem mi mráz po těle ..ST...s dovolením si uložím:-)
13.11.2016 03:40:06 | Malá mořská víla
úsměvem dítěte,
anděl se budí,
nevadí rukám,
že sníh je studí,
rozezní znovu
srdce své v hrudi.
13.11.2016 00:00:52 | kosák
Někdy se v těch prasklinách skrývá taky úsměv. :O) ST
12.11.2016 23:14:21 | Tichá meluzína