Vrány
Vrány
Anotace: ---
Doktor M. se podíval v hospodě na psa, co měl hodně pomačkanej ksicht.
Celej byl takovej připosraženej.
Jako kdyby si ráno blbě voblíknul kůži.
Seděl a zadní nohy mu při tom trčely do vzduchu.
Moc se mu asi nelíbilo, že dřepí v putyce, kde jeho pán hraje šipky a tak nás z dlouhé chvíle pozoroval.
Z huby mu čouhaly zuby a jazyk.
Opravdu vypadal jako když se blbě voblíknul, což nemohl vyhledávač kaněk doktor M. přehlídnout.
I když šlo jenom o psa.
Mě už rozebral dostatečně.
„Ty jsi ale hnusnej!“ řekl doktor M. psovi a pes na něj chvíli civěl.
Pak zavrčel.
Otočil se na zadku jako na točně a ukázal mu zmačkaná záda.
Zrovna, když jsem po chvíli vyprávěl, že mě nikdo nevymluví, že Libuše, Teta a Kazi existovaly, protože jsem tomu vždycky věřil, a nemám důvod proč tomu věřit přestat, tak se ten pes překolíbal přes lokál a sedl si mě na nohu.
Doktor M. se zadíval na psa.
Na mě.
A okomentoval to jedinou větou: „Vrána k vráně sedá.“
Komentáře (21)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
věřím že existujou vrány ale ještě jsem neviděl že by si k sobě sedly...
17.12.2018 16:35:50 | enigman
Tak a teraz ma bude kváriť, že čo máš ty zmačkané...
11.12.2018 20:35:44 | maryshka008
...to já jsem přátelům u nich doma vykládal o tom, jak jsem byl ještě do nedávna satyrem- v tom jejich kocour se mi vyškrábal na ramena-začal hlasitě příst a pak se vydrápal přes krk a obličej až na lebku-že neměl zatažený drápky, krvácel jsem na lebce jako Kristus s trnovou korunou na hlavě....ST* :-)*
11.12.2018 18:00:22 | Frr
To jsem kdysi někomu řikala, sedl si k (v)ráně... :)
11.12.2018 16:02:58 | Philogyny