umíš švihat káču?

Ve filmech se velmi často řeší, že hrdina

potřebuje znát svoje kořeny.

Kdo mě počal?

Co od toho ti lidé očekávají?

Že se konečně přestanou bát?

Že se naučí jezdit na kole anebo plavat?

Že to ti mládenci zvládnou bez viagry?

Dívky, že se dočkají skutečných orgasmů?

 

Cítím se jako malý chlapec s namazaným krajícem chleba, co chce být rychle zpět mezi svými kamarády.

 

Lidé tě chápou.

Říká cosi v bílém plášti.

Lidé jen málokdy něco chápou.

Říkám já, a ono se to rozzáří a myslí si, že mě na to nachytá.

Anděl?

Bič je jediným zvukem, který rozdovádí vzduch pouhým pohybem.

I bez křídel.

 

Byl jsem počat z lásky?

Nezajímají mě moje kořeny, ale tohle bych docela rád věděl.

Přijde mi to podstatnější než nejasná příhoda o jednom z mých předků, co v něm chytila kořalka. (doktor M. má za to, že je to velmi podstatné vzhledem k mé existenci – ovšem já nemám ve spíži čtyřicet lahví rumu)

Bylo by dobré vědět jestli tady nejsem z nějakého trucu, či alkoholového opojení, ale vlastně ani to není důležité.

Důležité je teď a já.

Možná.

Snad.