Anotace: ...
Dětství.
Kdy doteky jsou více než pěstí vybarveného oka.
Každej kluk měl aspoň jednou monokl.
Někdy mu ho udělal jeho otec.
Ten, co zvedal klobouk k pozdravu a usmíval se na sousedy.
Při návratu z putyky zapálil vánoční stromek.
Matka zapálila v kuchyni svíčky, když jsme se šli dívat na pohádku.
Zapálila je na podnosu z umělé hmoty.
„Co je to za smrad?“
V kuchyni nám sněžily saze.
Ze dvora se ozvalo žuchnutí.
„Ježíšek tu přeci už byl,“ zahlásil jsem.
Matka po mně šlehla vztekle utěrkou.
Stejně jsem se šel podívat.
Co kdyby Ježíšek zapomněl nějakou dodávku.
V uličce za vraty ležel bratr.
Lezl přes vrata, jak nemohl najít klíče, a na kamenném přetahu uklouzl.
Byl opilý.
Odrazil si maso na zadku tak, že mu museli dát na pohotovosti sérii včeliček.
Sbalil tam zdravotní sestru.
K večeři jsme měli kachnu.
Nebyli jsme zrovna na vánoční tradice.
Černé pihy byly v kuchyni k vidění ještě na Tři krále.
Veselé Vánoce.
PS.
Zlatá vánoční samota, jak ono pověstné zlaté prasátko.
Já už ho vidím...
Já se raději nedívám, ani do zrcadla... :)
24.12.2018 15:29:34 | Philogyny
Ne všechno je samozřejmé,
a to ani o vánocích.
Přidávám se k Jitoush s mým díky,
za uvědomění si mnohého při čtení tvých
textů..usazují se,snad na správném místě:)
23.12.2018 14:42:38 | Dreamy
...Jorte,díky za všechny Tvoje texty.....za zrcadla bytí.....Ji./úsměv/
.....každá mince má svůj rub a líc...
23.12.2018 12:43:48 | jitoush
kdysi uprostřed rodinné štědrovečerní večeře má matka vstala, že odchází na pohotovost,neboť spolkla kost a počala se dávit...přemluvil jsem ji ať posečká, že se na kost uvízlou v hrdélku napřed podívám-byla ukázkově zabodnuta do mandle a skorem tam zářila. Pinzetkou jsem ji na jeden zátah vytáhl a zabalil do ubrousku a věnoval pak jako relikt mamince pod stromečkem..to bylo poprvé a asi taky naposledy, co jsem někoho úspěšně operoval :-) ST* :-D*
23.12.2018 12:24:32 | Frr