jeskyně dlaní

V prohlubni před Pražskou synagogou hrají děti kuličky z hlíny Golema.
Židovská mystika?
No jo.
Já jsem to zapíchl někde u Vařila myšička kašičku.
Tak co můžu vědět o mystice?
O myšičce toho taky moc nevím.

Doktor M. kdyby mohl, tak se nechá zmrazit na pět set let.
„Chtěl bych vidět, jak to tady bude vypadat.“
On totiž nevěří v reinkarnaci.
„Kdyby něco takový existovalo, tak si to pamatuju.“
Tak zní jeho jasná definitiva.
Já se definitiv raději straním.
Nevěřím v ně.
Tak jako druidové nevěřili písmu, které je schopné zaznamenat myšlenky, ale zrovna tak je uvěznit ve slovech.

Co je psáno to je dáno.
Je lepší zanechat otisky dlaní.
Je v nich obsaženo více pravdy.
Jak si každý vybere.
Jako v těch obrázcích u psychiatra.

Nahou zadnicí nikoho neohromíte, ale těžko se zbavit touhy provokace.

PS.
Schovávat se nebudu.
Dokud někdo neřekne deset dvacet třicet za pikolou nesmí nikdo být.