Zavolal mi vítr, abych s ním šel ven
Zavolal mi vítr, abych s ním šel ven
Anotace: ...
V hlavě mi lítalo: Nejprve řež a potom měř!
A tak jsem si přeměřil sám sebe v zrcadle dveří obchodu, co jsem neměl nikdy rád, protože bylo přesně jako ta zrcadla na Petříně.
Srážela moji postavu a všechno to co ubralo na výšce, tak vrazilo do šířky.
Když jsem tedy šel hlavní třídou našeho města, tak jsem vždy dělal, že tam tohle zrcadlo není.
To přece zvládáme skvěle.
A pak jednou...
Úplně jiné město.
Úplně jiné zrcadlo.
Myslel jsem, že je to zase ono zkreslovací.
Nebylo.
Bylo to poctivé zrcadlo.
Čekal jsem na vlak a netušil kam pojedu.
Nebyla válka a tak nebylo proč se střílet do nohy.
Co je na tom, když člověk nechce bojovat?
Může člověk za svůj strach?
Zkurvený zrcadlo!
PS.
Člověk je hračka, co po sobě nechává příliš mnoho odpadu.
Tak kdo by ji chtěl?
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
A tož to mě napadá
nejspíš řeč, potom řež...hromadná, slova někdy maj tu ne/moc:-)))
Každopádně postavils tu do cesty hooodně nepříjemný zrcadla...tož kličkuju, jak zajíc, i když štve mě možná už ten pocit, že každej zajíc by v tom zrcadle vypadal líp než já:-)))
PS: Jortí, mohlo by to bejt horší... mohli bychom sami v sobě vidět odpadky, někdy...a asi by nebyla hračka před tímhle pocitem utýct, když už by se dostavil...
Dík, za tvý dílka.
a dík za to, že jseš, jakej jseš:-)*
11.09.2024 14:33:20 | cappuccinogirl
p.s - člověk je hračka nebo loutka??
dám ti hádanku / jak se jmenuje Hurvínek celým jménem??
11.09.2024 13:01:51 | šuměnka