Anotace: ...
Tvář se tváří velmi nezúčastněně.
Trochu jako svědomí psychopata.
A já přitom čekal kouzelníka Cypriána, či starého holiče s březovou vodou.
Vypadala trochu jako leknín.
Nebo gilotina?
Ani nevím zda-li to byl muž či žena.
Ta tvář se tvářila jak posmrtná maska.
Měl jsem si pořídit posmrtnou masku svojí matky, když jsem ji doma našel ležet na gauči, tak krásně zamčenou smrtí.
Nebylo na ní vidět, že by se smrti bránila.
Naopak byla jak u prvního přijímání.
Ona ještě zažila katechismus, ale bůh se jí pod kůži nedostal.
Jako ve většině případů za to mohl katecheta.
To říkala ona.
Na okamžik jsem tehdy pochopil o čem byla Americká krása.
Už vím.
Ta tvář noci na holé zdi.
To jsem já.
Kdysi, teď a někdy dlouho potom.
Možná.
PS.
Žmoulám v dlani vstupenku.
Mám obavy, kdy mě o ni požádají, abych se prokázal, že tu mohu být.
Snažím se být nenápadný.
Bez tváře.
.....Je zajímavé se dívát tak nějak jinak do zrcadla,třeba se tam člověk skutečně zahlédne.....Ji.
12.02.2025 19:32:39 | jitoush
Ona ještě zažila katechismus, ale bůh se jí pod kůži nedostal.
Jako ve většině případů za to mohl katecheta... tak si říkám jestli jsem to už u tebe nečetla... dejavu
10.02.2025 21:33:36 | nehledaná
Síla! Já nedržím v ruce nic. Nenápadná jsem celej život, tak snad tu neviditelnost trošku ovládám:-)
No vida - aspoň nějakej trumf v rukávu, když ruka prázdná*
10.02.2025 17:08:46 | cappuccinogirl
tak tahle dnešní se mi Hóóódně líbila
každé slovo, každá věta, myšlenka, celek - začátek i závěr
pointa i to mezi tím - a za tím :)**
10.02.2025 09:55:27 | šuměnka
ou, tak ten začátek a konec je geniální...
(já tu svou ztratila :D)
10.02.2025 09:37:20 | forget my name