mělká

Samozřejmě - pokud je někdo na mělčině, nic nenalezne. Nelze snít o nemožném - naopak pokora nám to zakazuje. Pouze smíme "chtít" jen to, co nám Osud daruje. Pak přijde hloubka - mělčina je překonána.
Geniálně napsáno!

31.03.2025 11:02:42 | ARNOKULT

Arnošte, to je přesně to, co se snažím pochopit, a hlavně naučit poslední rok - nebýt v odporu a přijímat, a jde to, jen člověk musí "zapřít sám sebe"... my sami bráníme zázrakům... jen to pustit... moc Ti děkuju! za všechna tvá moudrá slova a vhledy...

31.03.2025 13:04:22 | Sonador

Závidím těm, co vidí, co není, třeba hloubku na mělčině...

30.03.2025 11:17:50 | Jan Kacíř

já ne, to je dobrý akorát k tomu skončit se zlomeným a odřeným nosem:)

31.03.2025 08:29:13 | Sonador

i v louži se můžeš utopit

30.03.2025 10:04:25 | jort1

Jedinec, který byl podveden, začíná podvádět sám sebe.

Je to jeho obranný mechanismus.

Křivdy a zranění, které člověk zažívá,

začínají dávat smysl v kontextu jeho sebepodvádění.

Vzorce, kterými se necháváme druhými lidmi spoutávat nikam nevedou

a jsou naším vlastním zotročením.

Sebepoznání, které plyne hluboko pod povrchem našeho každodenního života je odpovědí.

Odhalit vrstvy naší identity.

Oloupat je, jako když svlékáme cibuli.

Pěkně po jedné...

Hloubku nacházíme v tichu, které nás učí naslouchat našim vnitřním hlasům,

jenž jsou často přehlušeny hlukem okolního světa.

Hloubku také nacházíme v prožitých událostech našeho života,

které nas formuje v žáru ohně.

Mír duše není jen absencí konfliktu,

ale hlubokým pochopením a přijetím sebe samých.

29.03.2025 23:15:56 | malé srdce

Tohle je - hluboké.

29.03.2025 21:03:01 | cappuccinogirl

iluze snění mění život v bdění
a v zapomnění není nic
jen mezi prsty protéká čas denní
odrazem světel bílých svic

29.03.2025 20:09:33 | zase já

no, a slza v oku... je tam teď pořád, děkuju, Mariane*

31.03.2025 08:34:49 | Sonador

Silná výpověď

29.03.2025 18:28:14 | mkinka