tajemství lesa
tajemství lesa
Anotace: lesním světům
do šera ubíhají
vrásky letokruhů
pustoles
z nich věští
dluhopisy eónů
po pleši mýtiny
skotačí víly
ze záblesků věčnosti
hnětou mlhy
vřesovišť...
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
....tak ta mě poeticky"pohladila" Frráčku.....hlubiny lesa já ráda,
pořád je co objevovat......donekonečna...../úsměv/....Ji.
20.02.2015 21:47:53 | jitoush
nejradši bych se teď hned teď vydal do lesů..(žel kvůli stěhování nemohu)..mám radost,jitoush-ko milá, z Tvého sdílení obdivu k lesním světům..:-D
21.02.2015 07:59:47 | Frr
Skotačící víly hnětou mlhy vřesovišť......neskutečně to na mě zapůsobilo,
velkolepé
19.02.2015 19:49:28 | Nikita44
Jak jsi krásně poeticky uchopil i pleš a povýšil ji mezi skvostné metafory, s tím sis u mě strašně šplhnul :-D
19.02.2015 17:46:49 | Amonasr
Josefe, vždyť přece víme, že pleš dokáže býti,mimo jiné, též magickým zrcadlem, odrážejícím, kupříkladu, třpyt hvězd..o jiných zázračných tělesech nemluvě..:-)
19.02.2015 18:05:01 | Frr
Opět krásně poeticky, Jiří... :-D
Vytanula mi v tuhle chvíli z paměti jedna dávná historka, kdy jsem byl ještě jako student u jakési diskuse několika profesorů, z nichž jeden se chlubil suvenýrem ze zahraniční cesty, což byla figurka černocha, kterému se po zmáčknutí hlavičky vysunul zpod slaměné sukýnky ztopořený úd správné černošské velikosti. Všichni z toho byli vykulení, ale nejpohotovější z nich tomu profesorovi pravil: "Tak teď už je mi jasné, proč máš takovou pleš, když tě manželka při tom musí pokaždé hladit po hlavě!"
Tak vidíš, jak hluboce zasuté vzpomínky se mi díky Tvé poezii dokáží vybavit.... :-D
19.02.2015 19:32:06 | Amonasr