Anotace: ___
Dnes ji ztratil
byli les a hráli si na honěnou
s větrem a její píšťalkou
jen tou pískal
deset mechů
deset vzdechů utíká
on byl najednou potok
a hnal ji vlnou přes kameny
padala nahoru
a pak byla vrba
náhle němá
kdysi dívka teď už žena
a z píšťalky vzdech
v tisíci kmenech zní
touha je prokletím
vzlíná
komínem jako kouře dech
jako tichá meluzína
Tichá meluzína na konci je moc hezká, nevím, jak to děláš, že ze všeho, co píšeš voní mech a stromy, ťuká datel a takové mámivé světlo v tom je, překkrásné. ST. :-)
29.10.2016 03:22:57 | Iva Husárková
..a když byla vrbou..dokáže se taky stát lípou-až bude v květu taky včelami.. když včelami, vstoupí do medu...Asi už po druhé vzpomínám moravsko-slováckého přísloví: " PO VŠETKÉM HOVNO IBA PO VČELÁCH MED***:-D ST***
28.10.2016 21:35:50 | Frr
Podle keltského znamení jsem vrba a ono to tak nějak sedí, až moc, řekla bych.
Děkuji. :)
28.10.2016 22:23:27 | Philogyny1
.....nějak se mi to spojilo s malou,ale "dospělou"Tallis......Ji.
Tohle může napsat jen Bytost....člověk.....která je stále jednou nohou
"venku"......tam....hluboko...
28.10.2016 20:19:19 | jitoush