Anotace: …
jednou zazní zvony do svítání
půlnoci odkrojí
povadlé květy hlavy zvednou
cikády rozezní se tichou zahradou
noc s jitrem v sobě svorně pokleknou
Utěšeně krásná! Takovou báseň, píše nejen zručný poeta. Ale také člověk, bohatý lidským duchem.*
21.09.2023 01:48:41 | šerý
už předřečníci vyjádřili ten obdiv , já se jen připojuji
20.09.2023 22:52:52 | Starý pes
Ty v sobě máš něco, co nutí pokleknout před tvou poezií a to jsi ty, protože pilšeš sama sebe. Kdysi jsem tu došla a vždycky mi ty tvé malé přišly jako drahokamy, pro mne vážka, kolibřík, vrabčák i kamínek v kapse, ono je den ode dne jiné, tak jako tvé básničky a to je fajn. Něčemu věřit a stát si za svým. Mám tě ráda po celé ty roky, co tu jsem a vždycky se budu těšit na další, protože vím, že je za ní příběh.
20.09.2023 21:17:27 | Philogyny
Tvá poezie je tak lidská Zdeni, tak velmi, s takovou pokorou psaná .. Někdy se přistihnu, že se mi maličko při čtení zakalí písmenka, a já si uvědomím, že děkuju, živote.
20.09.2023 20:40:35 | Vivien