Když mi bylo pět...

...krupicovou kaši jsem prostě musela zamíchat

...směle jsem si vykládala s každým, nejlépe o tom o čem jsem neměla

...den byl nafukovací

...nechtělo se mi spát ve školce

...v zápalu her jsem nikdy necítila hlad a jídlo bylo otravnou povinností

...cítila jsem se v centru pozornosti od každé návštěvy

...jedné paní co k nám přišla domluvit s tátou pohřeb, jsem utrhla a darovala pivoňku. Protože se mi ta paní líbila. Následně paní přijela znovu a dostala jsem puzzle s Jágrem

... než se rozjel autobus snažila jsem se do něj dostat do nejvíc imaginárních koček. Patrně to způsobila skutečnost, že na autobusovém nádraží byly kočičí hlavy a já si to zjevně přebrala po svém

...nechápala jsem proč je ve školce tak bohatý Ježíšek a proč si ty hračky nemožu vzít domů

...Ježíška jsem si představovala jako takového skřítka složeného z hvězdiček, protože přece měl být ježatý. K propojení s Ježíškem z nedělní školy došlo až později.

...nelíbilo se mi, když mi babička na mou touhu po nejdražší hračce v obchodě řekla, že ona by chtěla v Praze dům, případně hodinky s vodotryskem

...líbilo se mi, když mi babička udělala indiánskou čelenku

...táta si ze mě věčně dělal srandu a já to nechápala

...bylo skvělé když děda lozil v pokoji po čtyřech jen aby mě mohl vozit na zádech

...ve vlaku jsem dostala od vojáků tenisový míček

...máma mě dokázala v každé nekalé činnosti zastavit zvednutím prstu

...užila jsem si den, kdy jsem měla celou školku sama pro sebe

...věčně jsem stavěla nějaké domečky přes celý pokoj

...máma u sebe vždy měla modrý bloček a tužku a zahraňovala mě tak před nudou

...mluvila jsem naprosto spisovně

...rodiče byli jak páni světa a vždy vše vyřešili

A co vy? Taky na něco vzpomenete?