když moc přemýšlím
když moc přemýšlím
Anotace: tak nevím, píšu si___
Stáří je
obličej bezelstného dítěte
to abychom se nebáli smrti
říkám svému stříbrnému oku
a usmívám se
pravou
stranu lesa vidíme z anfasu
to stačí
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Když jsem končila VŠ, tak byla taková atmosféra, že která holka se nevdá za studií, je už pak na to stará. Legrační názor dneska... :-D
10.11.2017 15:00:06 | A42
...jde jen o to, aby to nebolelo...
10.11.2017 09:04:06 | Jort
Já mám v bibli vystřihnuté interview s Koukolíkem, o stáří a smrti, už jsem to někde zmiňovala. Je fajn vidět tyhle různýma očima, pořád se tím mění konečný obraz...
10.11.2017 14:37:22 | Philogyny1
stáří je když..už se zapomenem smát, když paměť je jak žula a tělo jako hrad, když nepřejeme a jsme chudí, když smrt nás stíhá a nejen kohout budí..
znám srdce tvrdá na kámen a těla bez osrdí
stáří je když nám někdo vezme chuť
stáří jsou vrásky , které se vzaly..odnikud...
09.11.2017 17:00:28 | básněnka
Já si načetla, že stáří omezuje i mimiku obličeje, ale moje máma se začala usmívat, a vždycky, když jí zavolám ( stokrát denně, přeháním.. ), tak mi poděkuje, jako by mě konečně měla ráda, i když jsem kopie táty a stejně si myslím, že je to tak nějak pravda... A Děkuju... :)
09.11.2017 18:06:05 | Philogyny1
Se stářím se často spojuje moudrost, někdy si myslím, dle toho, že sem mladej zajoch :-)
09.11.2017 20:12:40 | básněnka
...já to beru tak nějak s tím, co teď prožívám, svoje stáří si s sebou vlastně neseme od narození, každý jinak, je těžké definovat, kdy vlastně začíná. Píšu o tom jednom hlubokém...a děkuju, máš taky svou pravdu. :)
10.11.2017 09:50:03 | Philogyny1