Anotace: …
smrt ti vyzula boty
položila na holou hruď
a ty ses propadal
dech těžkl
neboj se že zakopneš
smrt si tě zavine
do bílého prostěradla
jako do průzračného rána
a sama odnese
ona jediná zná bezpečně cestu
to aby sis o kameny
nezakrvácel chodidla
dlouho zbytečně nebloudil
nepřepadl tě strach
že snad
nedojdeš
pokaždé když to čtu, mi v hlavě naskočí Eva Olmerová a čekej tiše...*
https://www.youtube.com/watch?v=WgKVy9BaMuM
17.01.2022 07:28:08 | Sonador
Těžké..v odlehčení ..kde duše opustí veškerý strach.
Snad je to tak milá Zdeni*
14.01.2022 23:18:23 | jenommarie
Milá Zdeni, u této tvé mi napadlo, že i umírání může být průzračné, když nás ruka bližního na cestě neopustí a teplo jeho dlaní na víčkách láskyplně přikryje. A trochu i slzenka, při čtení.
14.01.2022 23:12:33 | Vivien
děkuji, Vivien… nikdy není člověk sám… ač možná… leckdy se to zdá…úsměv.Z
18.01.2022 19:28:02 | zdenka