Anotace: …
budeme zpívat
o lásce
dokud průvan
nezavře dveře
ozve se rána
prudká a zrádná
jako když v oboře
trefí srnce
přímo na komoru
bezvládný svalí se
k zemi
ještě se na nás
zadívá
v jeho pohledu
spatříme sebe
rozeznělá tětiva
dál zpívat bude
o lásce
Krásná. Odpusť mi nechápavou rozpustilost: Ten srnec nedostal ale na komoru šípem, že ne?
11.02.2022 19:19:22 | Kaprikorn
Po odchodu ze světa, jakoby by náhle odešel s nástrojem jeden člen orchestru. Za ním jen pozůstalost ticha, které v bolu smiřuje se a doznívá.*
09.02.2022 18:56:10 | šerý
Krásný závěr, líbí se mi .)
09.02.2022 13:05:09 | Constantine
moc děkuji … Vivien… ať už člověk udělá vše … nebo neudělá … přichází ticho … a v něm … melodie znělá … z
09.02.2022 11:46:28 | zdenka
Jednou, pohlédla jsem smrti do očí, skrze právě přede mnou padlého, neprosily, to jen já zoufale si přála s mobilem u ucha a zvoláním operátorce, že všechno to co říká sakra dělám! Dlouho potom se mi o tom zdálo a myslím, že jsem i dlouho neslyšela dozvuk, rázem bylo ticho, nic, bezmoc. A přesto, ten zásah, mi nezaplašil touhu žít. Ať je to tedy "jen" jako když ..
09.02.2022 11:31:21 | Vivien