Jeden den

Chci žít jako v románu od Davida Nichollse....

Chtěla jsem mít syna jménem Albert, říkalo by se mu Bílek.

Chtěla jsem se s někým scházet jeden den v roce, cítit k němu hlubokou úctu a lásku, ale být s ním až za dvacet let, až by jsme oba dospěli. Jen ten konec by nemusel být smutný.

Chtěla jsem být ta rozpustilá prsatá holka v univerzitním tričku, který píše pubertální intelektuál básně, ale možná že tou už jsem byla. Jen bez těch básní. Ty píšu spíš já.

Chtěla jsem se odstěhovat do Paříže ve 34 letech, už jsem to prošvihla, ale třeba se to ještě stane.

Chtěla bych najít toho člověka, se kterým se cítim být vždycky lepším člověkem. Cítit pokaždé, že jsem doma, přestože nevím proč.

Možná jsi to ty.