Salátem přátele nezískáš

smažím si to na kopci na hillu rozjíždím tu fest párty něco jako bázenovou sešn



pozval mě domů ten starší pán s uslizlým pohledem
rozbil pár vajíček a už už se měl k večeři
jak jsem byl zvyklý z domova
poděkoval jsem ještě před tím než bylo za co
a odnesl si svlečené věci k němu do ložnice

ložnice byla nahoře


pane vy jste ale lišák vy to máte pěkně zařízené
že vám dávám to co chcete a že vy mě ne
a když není co a o co stát
opřem si kolo jeden o druhého
rozkoš střídá sentiment a v lednici se chladí soda
rozkošné jak střídmě jste mě sbalil, blbečku


pán v letech odpočívá na verandě oddychuje jeho kukačky mu z těla vyskakují
a on je neustále natahuje
odpoutává se od něj život ale smrt
ta žíje svou cestu
rozpoutává kariéru námezdního zpěváka a tanečníka v jednom
těle v jednom časovém horizontu bez práce

větrák uprostřed pouště
stěny z vody krychle s kulatými rohy
prosáknou se jizvou



je to tak v pořádku můžu to tak nechat, pane?
můžu si vzít aspirin a jít se zapsat, pane?



pan Postrach měl rád želé a ženy a když je neměl tak se děly věci
rozbíjel nábytek házel talíři trhal ubrusy
a jednou když došel nábytek a talíře s ubrusy už taky nebyly
zjistil pan postrach že má pro strach uděláno a vzal si želé těch žen
které prodával tam kde pracoval
za devatenáct devadesát

a když si upostřed noci loupeš kiwi abys zjistil zač je toho loket
odjistíš pokaždé svůj granát a celá budoucí existence se proto vyjadřuje jen třemi slovy
humanitární bombardování čečenska
mámo


sedm dní jsem si hladil jeho dědu a ani to se mnou nehlo

pane řekněte mi proč
proč to děláte pane ukažte mi jak
jak to chcete pane



a na levé ruce má odporný výrustek
který se utvořil na rameni
vypadá jako člověk
hlava mluví ale není nic slyšet
to jen vítr ve skalách
ukládá se ke spánku
až hvězdy zamoří nebe pokropené jeho tuší
vyprázdní se nahromaděné sny lidstva do
víru velkonečna

a tam se to smíchá a rozpustí








na verandě starého domu o který se už nikdo nestará
je stůl
tři židle na stěně visí obraz vesnice pod vodopádem

celý život je hromadění a hromadění je vizualizace prázdnoty




filozofie je to jediné co mi zůstalo
řekl mi ten pán když mi strkal do pusy své moudro
rozhodně to nebyl komár
to co mě v noci píchalo
ale co já vůbec můžu vědět?



a prase v chlívku rozbilo bank koupilo si prsa a staví na tom svou hvězdnou kariéru
dej mi ty kozy
budeme mít ještě?