Měl jsem být velrybou
Měl jsem být velrybou
Nechtěl jsem být námořníkem, ale stalo se. Teď se plavím s partou divných druhů podivnou řekou a čas se dávno zastavil tam někde u těch břehů, které by znamenaly život, kdyby někdo z nás věděl, jak přistát a zakotvit.
Co je život? Hromadění a zapomínání. Nikdy ne přímá cesta. Anebo je všechno přímka, jen ji vnímáme tak, jak jsme zvyklí.
Bolí mě už hlava. Možností je tolik, že žádná nedává smysl. Hrabu se v detailech a uniká mi celek. Jako obvykle.
Včera jsem vstal dřív a vypálil jim oči. Namaloval obraz utrpení. Chtěl jsem být umělec, jsem ztroskotanec. Ukusuji modré nebe, proto je ho tak málo. Všechny zítřky světa se slily v jedno šedé nic, v něco, co už není krásné ani nadějné. V trupu je díra.
Přeju si, aby přišel někdo, kdo se bude jmenovat Kárl, podá mi deštník, když bude pršet a řekne, že to bude dobrý. To je všechno, co už strašně dlouho chci.
Vyskákali jsme bezmyšlenkovitě z lodi do řeky a všichni na sebe radostí křičeli, že jsme Jimi Hendrix, že jsme poušť, že jsme oblaka, že jsme všechno a cákali kolem sebe vodou tak, jak to dělají lidi, kteří se cítí být nevybouření, ale šťastní.
Naše nevelká loď se od nás vzdalovala. Proud unášel náš nechtěný domov pryč.
Už vím, co nás celou dobu táhlo ke dnu. Byli jsme to my.
Den se stává nocí
zavřete své oči
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Já znám Kárla Maye... na jeho knihách jsem vyrostla... jestli se ze svýho složitýho reálna chceš aspoň chvilku "ulejt", klidně si nech podat pomocnou ruku třeba od tohohle spisovatele a vydej se na divokej západ... Nooo, já už bych se bez toho dnes obešla, máloco je mi tak protivný jako westerny, kdybych já se chtěla ulejt a vrátit se do klidnejch bezstarostnej chvilek, proběhnu se tajemnou Řásnovkou, jdu hledat tajemství hlavolamu a Bobří řeku... vyšla bych s tuzemskou Prahou:-)
Ale ty si nech klidně svý únikový cesty, jak si odpočnout od tý "doprdele" reality :-) Nějak občas CoTovatím, ale to mně přejde, takže v poho:-):-):-)
11.12.2023 17:35:48 | cappuccinogirl
Nebudeme si předstírat, že svět je jednoduchý. Je složitý a dokonale řízený do nejmenších detailů. To jen my, lidi, si myslíme, že je to chaos nikým neřízený, protože ani nemáme vyvinuté receptory na to, abychom pochopili byť jen okraj, konturu podstaty. Své, ač již domněle pokročilé chápání stavíme jako rozhodující hodnotitelský orgán, ač nejsme schopni dobrat se obhajitelného názoru na to, čemu říkáme nekonečnost. Pepíkovsky řečeno: víme hovno a děláme ze sebe machry. Vždyť ani nevíme PROČ??! tu jsme, nevíme, kolik je podobných civilizací ve Vesmíru, nevíme, jestli přímo u nás na Zemi není nějaká jiná paralelní civilizace, kterou nejsme schopni vnímat. Nevíme ani, zda už na Zemi před námi nebyl zkoušen jiný model civilizace... Bůh může klidně být jen zase jiná civilizace v údajných 14,5 miliardách let existence současného Vesmíru vzniklá třeba před dvěma miliardami let. Víš, kam by pokročila, kdyby nebyla prošpikovaná válkami a ničením vlastního životního prostoru ve světle nesporného technického pokroku jen za můj osmdesátiletý život? Škoda, že ten technický pokrok znehodnocuje společenský vývoj, ta nadstavba hmotného a technického základu. To bude ještě proces na pár století, jestli lidi, ty obludy, si svůj životní prostor nezničí. Ve světle toho, co jsem napsal, se zdá být jasné, že na nás - jako sobecky soutěživém lidstvu - někdo zkouší nějaký civilizační model. Bůh, nebo dvě miliardy staří zelení mužíčkové, nebo bytosti existující na bázi nám dosud a možná navždy nepochopitelné.... Bůh, Bohové?
Ta grafika je výborná...
26.03.2019 09:28:44 | aravara
s tou velrybou jsi mi připomněl Stopařova průvodce galaxií..
jako že být velrybou taky někdy nemusí být úplně ono..
25.03.2019 20:18:11 | hanele m.