Když si najmu hvězdnou drožku

Taky miluju sci-fi! A čím blbější, tím lepší. Obzvláště ve zfilmované podobě. Ono číst při svitu hvězd (velikost okenních výplní přímo úměrně klesá s rostoucí cenou materiálu) je docela záhul. Občas narazím na něco, co mě zarazí, a zasměju se. Občas narazím na někoho, koho něco zarazilo, a vyděsil se. Takový jedinec obvykle vyděsí mě, a já když jsem vyděšená, děsně vyvádím, což vede k všeobecnému chaosu… Nejsem sice studnice vědění (I když si to někteří myslí. Bože, prosím, zachraň je!), ale pokusím se, alespoň něco uvést na pravou míru. Protože jediná věc je ve stísněném prostoru horší, než panika… řádně vyzrálý bagančata. Tak jsem si na internetu našla jeden pěkňoučký článek, který dával dohromady nejhorší kolekci bludů, a na jeho základě natloukla do klávesnice několik stručných hesel. Doufám, že to bude aspoň k něčemu a omlouvám se, že je to tatarsky.
TULI TULI A PLACKA: Všude je spousta bordelu, vše má gravitační pole a to ho přitahuje. Nejen po dobu jedné cesty, ale po celou dobu, co jste to nemyli (termosféra apod.). Čím větší potvora (jsou bestie, postavené ve vesmíru, které nepřistávají nikdy, ale občas je v atmosféře myjou), tím víc smetí včetně vlastních odpadků a opadků, výfukových plynů, ztracených rukavic, utrousených kapalin, prachu a slunečního větru. Při pusinkování se to docela předává. Navíc to přitahuje i vír a většina systémů umělé gravitace, kterou na lodi nemáte, aby vám nepoletovaly papíry po skladu hrachu, ale aby vás to při vyšší, než nezajímavé rychlosti nesešrotovalo (Tady mě spíš zaráží bouřlivá a dramatická dekomprese. Obvykle se nic moc nestane, kromě toho, že u lepších modelů se zablokují dveře, ale gravitace to udrží uvnitř. Záleží, jak velká je díra, ale nábytek a osoby nevyletí ani z otevřené konzervy. Na většině strojů jsou taková, zpravidla zelená, očka v podlaze, do kterých se kotví ten, kdo očekává, že by se cestou mohlo větrat.)A odírá to lak! Velká pruda je to pak vše opravit. Stovky hodin lezení po trupu a střídavého mrazení a opékání - prostě mražené grilované kuře. Jednoduše vše, co se pohybuje po okolí, si vytváří vlastní inerciální soustavu nepořádku polapeného vlastní gravitací.
TICHO: V malých lodích je věší rámus, než na velkých (Tam to neplatí blízko trupu. Pohybem uvnitř dvojitého pláště si říkáte, v lepším případě o modřiny po celém těle a pár chvil nad záchodovou mísou, v horším o srdeční arytmii a podobné dobrůtky, zlomeniny nevyjímaje. Navíc proti bordelu je většina objektů chráněná a odráží ho zpět do pryč. Takže když míjíte něco, co má lepší výbavu, než vy, máte smůlu. Bubnuje to na kapotu a uvnitř JE vzduch (Pokud máte štěstí. Vzduch je drahý. Navíc kyslík je pro většinu venkovanů jedovatý, a pokud jsou tedy na palubě lidé (vy atp.) je to natlakované, aby se mohl naředit (5 až 7 barů, mrmlá mi tu Kotě za zády)). Zvuky zevnitř rozechvívají trup a to mění směry zpět katapultovaného bordelu (Ano ticho jako na ponorce… To, co jsem si předem napsala dolů, to o tom hledání, neplatí, pokud se vám to zrovna nehodí. Velký uši vše slyší.)Pokud landíte (rozuměj, brousíte pupek) občas si kousek atmosféry utrhnete (Někde trvají na vracení. Nepříjemná zdlouhavá procedura. Ale prospěšná.)
KRÁSA NEBEZSKÁ: Ano, vesmír je ošklivý a nudný. A pořád stejný, protože věci, co by stálo za to vidět, jsou většinou moc daleko a tedy prťavé. Takže ten, kdo nemusí, do studny nezírá a jde si po své práci/pustit film/spát/prát ponožky… Ten, kdo musí/měl by (rozuměj aktuální lodivod či plot a podobná havěť) se obvykle nedívá "lidskýma očima" ale také to stojí za houby. Nicméně patnáct východů slunce za hodinu má také své kouzlo. A teď oslím můstkem…
BRZDA, SPOJKA, PLYN: Už jste někdy stáli vedle plota (který to bere vážně, nebo když je to opravdu vážné) za chodu? Jeden neví, jestli se má zeptat, kde koupil ten matroš, nebo jestli je to infakt. Jsou divný. DIVNÝ! Ti se nikdy neuvolní. Nikdy se nezastaví. Huba jim jede jak namydlená a jako by viděli věci, co se teprve stanou. To že narazím do sušáku na prádlo, protože na horní chodbě je tma a já, jak jsem hamižná jak ruskej žoldák, raději se přizabiju, než bych si rozsvítila, není umění vědět předem, ale… Prostě pořád počítají. Dráha, rychlost, překážky a odstrky… ať už jde o přesun hvězdy, nebo nalévání mlíka (Hrudky sraženého mléka nebo pudink dovedou při nulce neuvěřitelné věci! Lepší než matlakoule na repráku.).
A viděli jste už vyhaslý motor? Já spousty. Na šrotišti. Zeptejte se sklářů. Jakmile některé věci zhasnou, už je nenahodíte. Navíc nejdražší palivo ve vesmíru je asi benzín.
Jak píše někdo v diskusi to zpomalování, na to jsou po celém trupu strategicky rozmístěné trysky (obvykle ucpané nestrategicky umístěným ptákem). Jen samokřídla většinou kloužou (Ano to otáčení. Občas se roztočí, že vypadají jako rotující louže slizu. Nebo to ikonické frisbíčko. Ráda bych ale věděla, z čeho by Flejáres zacvakali takovou potvoru. Prozradím vám tajemství. I motor, který je vzádu může couvat a zatáčet. Aktivita center se u festovnějších modelů přelévá jako voda, když nakloníte misku a příslušný vehikl se tak vlastně odstrkuje od odrazu sebe sama. Alespoň tak to vysvětlovali nám blbejm. Proč to řešit když/dokud to funguje???
To, že výfuk svítí (Nejsem si jistá, jestli ta zářící věc na konci je vždycky motor. Ten bývá na bezpečnějším místě blíž středu plavidla.), automaticky neznamená, že zrovna něco dělá. Znáte úsporné žárovky blikající pár hodin po vypnutí?
Navíc nikdy nevíte, kdy budete muset uskočit (Nejbezpečnější je nejvyšší převod, jako z kopce na kole. Já tedy z kopce jezdím zásadně pomalu. Bojím se, byla bych blbá, kdyby ne.) Jako na koupališti, nikdy nevíte kdy vám, kdo skočí na záda. Zvláště na místech proslulých dopravní špičkou.
Už jsem psala, že vás po zpomalení přitahuje vír, který jste si vytvořili (Dokáže plavidlo zcela zastavit. Celníci s tím počítají. Zastavit je taková všeobecně uznávaná slušnost, jako podání ruky… prostě jiný způsob jak říct, podívej, nemám zbraň, vím, že mě vidíš, a těší mě to.)?
Důvodem k udržování motorů zapnutých je HLAVNĚ to, že už byste je pak nemuseli nahodit. Nebo až za dlouho. Dokud kočka chrčí, není mrtvá, a jakmile chcípne, víte to ihned. Proto je dobré mít někde vyzkoušenou (řízené vyhasnutí) sadu v bedně.
S vypnutým motorem se samozřejmě letět dá (Solidní modely mají více než jednu sadu motorů, je to bezpečnější). Otázka je jak, jak dlouho a kam.
Samokřídla opravdu zatáčejí náklonem, protože po nich klouže jejich doprovodný bordel a asi se mění gravitační pole (V tom nemám úplně jasno.) O zbytek se postarají gyroskopy (Nerozebírat! Nikdy! Už to nedáte dohromady.). A ani oni nepočítají graviační prak. To by měli za chvíli hlavu jako tykev. Ale využívají ho "od oka", nebo to prostě přetlučou silou.
Á, už vím, zapomněla jsem na světlo. Toho je všude dost. To je ta věc, od které se odráží.
DÍRY: O černých ani jiných vesmírných děrách nevím zhola nic. Ale vím hodně o děravých ponožkách… ( Infomace zašlu na požádání a za úplatu).
ASTEROIDY: Čím větší, tím lepší. Pásy patří k věcem, které dělají Zemi bezpečnou. Pravděpodobnost, že se emerická, nebo jiná, družice srazí se šutrem je stejná, jako že slimáka slintajícího si v poklidu přes zpevněnou komunikaci mezi Horní Dolní nad Černými lesy a Zapomenutou Lhotou v Bažinách beznaděje rozjede v půlce prosince singapurskej drožka (Tou dobou je tam spousta sněhu a jak víme zimní gumy na drožku… A těch slimáků v prosinci také není tolik.) Když ale letíte „někam" nějakou rozumnou rychlostí (abyste tam byli letos/za týden/včas na oběd/než od rychlovarné konvice, co jste zapomněli vypnout, chytnou záclony) lze považovat za štěstí, když to nezapíchnete do nejbližšího slunce.
Trocha terminologie: svítící věc, co je daleko, nebo jen neužitečná, je hvězda. Když už je tak blízko, že po vás půjdou, když nezbrousíte, je to slunce. Slunce s velkým S je jen jedno, ale vždy to vaše. Takže pro každého to může být jiná hvězda… A vyznej se v tom!
ZÁCHRANA: Další nesmysl, který mě pije krev, jsou nouzová volání a únikové moduly. Nikdy jsem nic takového neviděla. Vesmír je velký, pravděpodobnost, že vás někdo najde (třeba po pěti stoletích) i kdyby vás hledal, malá.
RŮZNÉ: Ve výčtu chybí i vybuchování hlavy a vaření krve. Když tedy vypadnete a stihnete se vrátit před udušením/vezmete si „kafe sebou“? Já vím jen o omrzlinách, popáleninách a modřinách/tržných ranách/zástřelech/průstřelech právě od bordelu. A tomu se nevyhnete (muhehehe) Opuchnete. Ztratíte cit (Nemyslím cit pro módu, spíš se to týká těch svrchu řečených kuřat) a sebevědomí.
ZÁKONY: Někdo psal, že fyzikální zákony platí v celém vesmíru. Nelze, než souhlasit. Většinou je to pohodová klasika, ale nikdy nevíte, kdy, kde, jak a které. Na to je lepší se informovat před cestou a vyhýbat se místům, kam ještě nikdy nikdo nevkročil (a nevrátil se v pořádku).
DLOOOOUHÉ VÝBUCHY: Hořlaviny a látky hoření podporující (včetně směsí svinstev) opravdu unikají dlouho a vybuchují. Většinou totiž skladovány tak, aby se přesně to nestalo. Toho kyslíku zase tolik není, jak už jsem psala, je jedovatý.
MISS MISSILES: Ty střely a náboje, co minou opravdu pokračují, dokud něco netrefí (cokoliv, kdykoliv, kdekoliv). Některým dojde šťáva. K urban legends paří vyprávěnka o lodi, která zabrzdila ze skoku s chcíplou erašou pár čísel od čelního skla (Peprnější verze uvádějí, že člun byl poloviční, co střela.). Ale nesecvakly se a ta potvora se k nim přisála a začlenila se do inerciální soustavy.
Nicméně po každé takové akci většinou ten, na jehož dvorečku si děti hrály, musí uklidit (nudná, hnusná, nebezpečná a špatně placená práce. Ale načerno, to je jiná. Když víte kde, dá se koupit prakticky cokoliv.).
ZPESTŘENÍ: Barvy ve vesmíru jsou specifické. Žádná divočina, jako na obrázcích v encyklopedii ale málokdy černobílo (to si o lidech myslí venkovani, že vidíme černobíle). Jsou místa, kde světlo zrychluje a místa, kde zpomaluje (záleží i na vašem pohybu), takže se to celé posouvá ke koncům spektra.
NEBE NAD ZEMÍ: Nebe nad Zemí je jedna z nejdivnějších věcí ve vesmíru. Všude jinde je poměrně velká hustota hvězd. Naproti tomu naše Slunce je osamělý střelec. K osídlení se vybírají kutálející se planety a podobné smetí, které má jednu stranu přivrácenou a jednu trvale odvrácenou. Tam svítí jen hvězdy a noc a den ztrácejí význam. Pořád je tam světla, že byste mohli pěstovat mrkev, k čemuž přispívá i častá a rozsáhlá polární záře, zasahující daleko za póly (čti rovník) a přichází hned z několika zdrojů. Také se to pojí s obecnou hrůzou ze tmy (Ano, lidé vidí ve tmě, což je všeobecně považováno za děsivou vlastnost, stejně jako absence strachu z ní. Že vy se tmy bojíte? No, já taky. Ale málo. Když je na chodbě zhasnuto, jdeme k vypínači a rozsvítíme si. Venkovan je schopen přivodit si infarkt. A vlézt do jeskyně?! Budova bez oken?!)
KULTURNÍ PŘETLAK: Nezájem venkovanů o Zemi je částečně dán její izolovaností. Je to prostě odevšad daleko a výsledek za to nestojí. Všude je dost zajímavějších civilizací, kultur a světů k prozkoumání. Trochu se to podobá situaci šutru někde v poušti Gobi, obrostlému děsně zajímavou plísní (pokud už někdo ví, že tam ten šutr je, o čemž silně pochybuji, nemyslím, že je to někdo, kdo by se vášnivě zajímal o plísně - tedy pokud nechce tu plíseň zdanit.) A pak je tu, samozřejmě, ochrana předkosmických světů, která si zaslouží vlastní heslo.
BOING: Na většině světů působí gravitace mnoha směry. Mírně to nadnáší. A obvykle chvíli trvá, než si zvyknete na to, co kam poteče a jak rychle.
POSLEDNÍ KAPKA: O světelných mečích nic nevím. Neptejte se na ně. Nikdy!
Vy jste to vážně přečetli až sem!?