Teorie živlů

Jakýpak je to svět ?
Božský princip, který je zde je už několik milionu věků…
Tahá nás za nitky nekonečna? Volá nás z vesmíru a jeho matkou je mamon, neopětovaná láska
sebezapření, soucit, nostalgie, pocity kradmé ...
Už se vidíte?

Na provázcích utkaných z éterických pastí všude přítomnosti
To bezbranné embryo, které se snaží dostat skrze skořápku svých předků
Jeho ruce už se dotkly ňadra matky…
Chtění, které nás pronásleduje na každém kroku ať už u vrat domu té či oné plavovlásky.
Co bylo před tím,nesmělost ,nevinnost a co se odehrává teď pod rohožkou ega ?
Soupeří s démony vášně …

Musíme se jim vzepřít teď nebo nás budou sbírat ještě několik životu po té?

Náhoda neexistuje.Je to jen neopodstatněný osud.
Jak dlouho ještě po trvá než zjistíme jaké máme chyby?A jsou to chyby?
Nejsou to jen naučené vzorce naších rodičů?
Karma protkaná uzlíky
co provází nás po několik životů?
Láska a její prapodivné čarování…
Svazuje nás...
a my slepě jdeme vstříc očekávání...

Ďáblův obličej tak charismaticky zastřený jedním mužem

Vážíme si samy sebe?
Váhy na se nakloní ,když vítr do nich foukne. Co se stalo?Proč jsme tolik lhali za chvíli doteku?A mohli jsme být jiní?Mohly jsem jinak…
zahalení vším tím skvostným okouzlujícím,třpytícím se
znetvořeným záhybem hemisféry...
Napadne vás, ale co tedy s pudy?K čemu jsou?
Máme se jim vzepřít?Holý nesmysl.Nelze! Vášeň od pradávna osobnost vzrušuje
a láska povznáší ducha. . .

Právě teď jsme jednou osobou a s tou osobou se setkáváme a aroma jeho těla Vám voní.A víte proč?

Již dávno jsem zažili něco podobného
a teď jsme se jen vzpomněli . . .
Ten kdo pořád téměř zhoubně dokola vypráví o náhodách je buď neznalec nebo ještě ani nepřičichl k puklinám mezi nebem a zemí.
Musíme si uvědomit ,že svět je duální, jako světlo nemůže existovat bez tmy, tak jako oheň zhášíme vodou... .