purpurovou né

 

 

„Co Ti  sněží pytlem  prázdné hlavy

ty vydutý bruttoaristokrate ?“

vyštěkla na mě zhurta a již zrychla

vlékla  za sebou svou purpurovou

vlečku směrem k tajům

své  ložnice..

uháněl jsem za ni-

 občas ji  nemotorně přišlápl  vlečku

až zlostně  zafrkala..

do  ložnice jsem se za ní nedostal-

 hbitě  se  zbavila vlečky

a  trillerovým grifem mne celého

zamotala  do jejího

purpurového přítmí-

takto nečekaně přidušen

ocitl jsem se skácen-

částečně holotropizován

kdesi  na zápraží

její  ohanebné  ložnice

ve  zcela   nepravděpodobném

 časutkvění..

venku už dost možná

též  purpurově došeřilo

zaslechl jsem buchnutí a zaržání-

to sebou  nejspíš zlostně  flákla

 /pravděpodobně/

 na /doufám/ prázdnou  postel..

rytmicky  zavzdychala-

  na prahu  spánku..

  tlumena  snem zpola vyjekla..

zavrzala..rozkymácela  lože

jistě  se zas  kolébá

pohupuje

vlní

dupi dup náměsíčně  tančí..

/a čas  můj-kubočas-

 mrákotně vržen mimo čas/…

..vtom konec  brutálního  zajetí

vlečka  ze mě  stržena

 opojnou  závratí

vyletěl jsem přízemním oknem

do  rána

a  omámen  skororozbřeskem

prchám pustou  zahradou

v patách purpurové  mžitky

třásně  purpurového  běsu

výhružně  vanoucí

  vichrem--