Smradlavá baba

Jak bych jen měla začít.
Prostě ta zlá, šmírovací baba si usmyslela, že si může na na mém patře dělat, co chce.
Příhod s ní mám hodně, většinou ne příliš humorné, ale to tedy až jindy.
Půjdu raději rovnou ke svému dnešnímu zážitku.
Jo to vlastně také musím nejdříve naznačit, co se mezi námi poslední dobu dělo.
Takže ta baba je nečistá smradlavka. V bytě má smrad, jako v popelnici a sama tudíž tím odérem "voní" také, to ani jinak nejde.
Proč?
Inu protože má léta napěchované skříně starými, nepranými látkami, koberec nikdy nepraný, podlahu nikdy nemytou, sprcha černá, jak bota a WC je tak zasr..., že byste se na něj báli sednout, aby se vaše sedýnka nedotkla čnícího hovínka.
Letos v létě, mimo mého celodenního i nočního šmírování, které provádí již 6 let, si usmyslela, že mi nedovolí větrat chodbu, kterou záměrně "zavoňuje" svým bytovým odérem.
A to tak, že odstranila vnitřní dvěře své chodbičky, oddělující obývací místnost od dveří k bytu, takže veškerý smrad se škvírami v nich lehce dostává do hlavní chodby na mém patře, kterou já musím bohužel chodit domů.
Ten bytový smrad ještě připepřuje smradem z vaření a to je vážení něco !
Nevím co do jídel přidává, ale věřte mi, je to na omdlení.
Takže situace je většinou takováto.
Když vyjdu z bytu na chodbu, honem letím s šátkem na nose otevřit okno do chodby, abych nevrhla. Párkrát se u něj zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu a opatrně se plížím, stále se šátkem na nose, k výtahu, který je těsně u jejích dveří.
Jelikož ven jdu většinou s Ladynkou (moje fenka), poznám, že baba stojí za dveřmi a naslouchá.
Ladynka mi to totiž řekně tím, že strčí čuminu ke škvíře jejich dveří a vrtí ocáskem.
Kukátko už jí rok mažu sádlem a podobně, aby mě skrz něj neviděla.
Pak přijede výtah, v něm si konečně mohu sundat z nosu šátek a dýchat.
Uděláme s Lady prochajdu, případně nakoupíme a podobně a vracíme se domů.
Už ve výtahu si opět připravím šátek na nos, protože.......
Okno na chodbě je samozřejmě zavřené a smrad neskutečný zpět.
Odevzdaně jej opět otevřu, i když vím, že jen za sebou zavřu dveře od bytu, hned poletí a zavře ho.
Dnes jsem se rozhodla, že jí to nějak "osladím". Přemýšlela jsem, jak na to.
No něčím namazat kliku na okně, hihihih....lepidlo?
Ne, to by nemusela stihnout a mohlo by zaschnout.
No asi víte, co mě napadlo dalšího, že? Ne, to by byl velký risk, že okno náhodou zavře někdo nevinný.
Hořčice!!! No jasně, rozhodla jsme se...super nápad. Dnes bude akce "Z"!
Takže když jsem se zase vrátila odpoledne z Ladynkou z venku, mnou otevřené okno, bylo, jako vždy, opět zavřené.
No počkej babo! Dneska si tě vychutnám, tešila jsem se škodolibě, jako malá holka.
Vzala jsem kremžskou hořčici, okno otevřela a kliku na něm s ní pěkně omazala tak, aby to nebylo vidět.
Radostně s očekáváním věcí příštích, jsem vklouzla do bytu a těšila se, co bude za rachot.
Za 10 minut se otevřely dveře a moje dcera Hedvika volá z chodbičky:
"Maminko, od čeho mám tak nechutně opatlanou ruku? Doufám, že to není ......"
Dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem se málem........:D
.
PS Musím vám sdělit, že mě před měsícem již konečně opustila. Jestli je v nebi, či pekle, je mi srdečně jedno. Důležité pro mě a mé psychické zdraví je, že se již nemusím bát vyjít z bytu, na nose navoněný kapesník a s pocitem, že je na mě stále upřené zlé oko. (Y)
Zase jsem začala žít (Y)