Střepy

Nepřestávej věřit
Pod tíhou svědomí a zradou osudu
Dva mlýnské kameny melou křehké životy
Jen zlo chtělo by z nich těžit

Krutě mstí se na tobě
V ranách bolestí živí se,láme duši v kole
Dá se to ospravedlnit?
Ublížit milované osobě

Snad je to jen hříčka cest zbloudilých duší
Jenž potkaly se ve slepé uličce
Z níž je jen jedna cesta ven
S každým zvlášť

Hloupá komedie
Potok slz
Nekonečno výčitek

Vše děje se ve zvláštní čas
Proč smutno Ti je teď?
Když včera bylo tak krásně
Vrátí se to krásné zas?

Život dere se vpřed
Kvapem každým okamžikem
Každým dnem na nikoho nečeká

Sliby jí věnované rozfoukal vítr
Daleko od nich, od těch zbloudilých duší
Co se milovaly a toužily po sobě
Zbyla v nich jen bolest

Střepy nosí štěstí
…možná….
Z radosti zbyl jen splýn a z lásky kocovina
Zcela sama bez opory
Jen se zaťatou pěstí

Zlo vyhrává jen nakrátko
Je to jen zkouška, kterou musíme projít
Se vztyčeným čelem….
….ikdyž jsme poraženi

Pod tíhou svědomí a zradou osudu
Nepřestávej věřit