Bezejmenná
Píšu Vám dopis, můj příteli,
přejdu hned k věci, prý nebolím,...
Po těle nikde nekrvácím
a stejně tak, jak vzlétnou ptáci,
smutek mám pustit do polí.
Přemýšlím nad ním snad celou noc,
já píšu vám dneska o pomoc.
Ač bez vnějších známek zranění,
přesto však stále zdá se mi,
pořád má bolest velkou moc.
Píšu vám jako bezejmenná,
že nejsem to já, už nejsem stejná.
Co v srdci jsem měla, se rozpadá,
snad v lásce je skrytá ta záhada,…
...a rovnou prosím o odpuštění,
pomoc chci tam, kde šance není.
Po přečtení, šerýho, komentáře, nevím, co výstižnějšího přidat. Jen snad to obligátní: „Komu není rady, tomu není pomoci.“ Na toto téma jsem ti zde, v komentářích, napsal hodně, asi se už opakuji.
Smutek mám pustit do polí? Ano a láska se sama zahojí. Takže ty víš jak na to. Ale, vždy je dobře se vypovídat.
Zimy tvého trápení musí stanout na slunci. Bez bolesti to nejde. I pecka plodu, aby jeho jádro mohlo stanout na slunci, musí poznat bolest. Bezejmennou beru jako řečnickou otázku, na kterou nečekáš odpověď. Protože řešení znáš, jen vytrvat.
21.08.2023 16:06:14 | blues
Vy dva, co se komentářů týká a nejen...jste prostě skvělí. Někdy jdu ve stopě, té vaší a je úplně jedno, u koho se zastavíte. Už tolikrát se stalo, že váš komentář byl sám o sobě dílem.
A tak děkuji za tvoji stopu i u mé bezejmenné:)
22.08.2023 17:18:26 | Dreamy
Horizont života máme všichni stejný. Jen na rysím pohledu člověka a vyběru cesty záleží. Nevím kde končí už neopětovaná láska a začíná tvrdohlavá posedlost. Nevím k čemu živit kořeny, když koruna plodům lásky chybí. A zbývá jen proč a kdyby, kdyby.
Bezejmená skvělá.*
21.08.2023 15:02:56 | šerý
Ach, milá Dreamy, šance je vždy, páč život-páč naděje-páč láska! A páč muži :) Naštěstí je nás hodně a tak věřím, že najdeš toho opět pravého :)
Napsala jsi to krásně-smutně, až srdce mé zaplakalo...
Objímám a bude lépe :)*
21.08.2023 14:34:33 | Ondra