NEMÁ CENU, CO SE TŘPYTÍ

Jak krutý zvládneš být
Ke všem k těm, co miluji!
Až mocí, slávou zpit
Budeš, já pomstím se, to slibuji...

Krkavčí matka
- toť hodně špatné označení,
Nevábný vzhled? Snad...
Však nik už nedocení,
Že laskavějšího tvora
V lásce k druhovi není,
Jen pro nepestrost per svých
Se vyhnul zalíbení.

A zlapen a pobit
A ztráven lidským zlem.
Kdo chtěl by slzy ronit
Nad něčím životem...

Jak krutý zvládneš být!
Mé lásky stálý zrádce...
Šance zvítězit?
Možná na oprátce.

Já vím, že nezapadám
Do sbírky tvých pokladů...
Že třpytit se nezvládám
Ni v srdci tvém aň v základu.

Obsidián - černý je sic,
Však hladší než tvé drahokamy,
V jichž srdcích září třpytivé nic,
Bez mincí ztrácí lesk tvé dámy.

A ta - ta z výstavní síně
Si vyšlapává cestu v klíně
Tvém a co jí dáš, to zobká.
Ubohá malá zlatokopka...

Až přijdeš na to,
Že více, nežli zlato
Je ten, kdo tvé sdrce vždy rozsvítí,
Že nemá cenu, co se třpytí,
Snad vzpomeneš si na krkavce,
Na jho oběť ke své lásce,
Na úkryt tvůj v jho peří černém,
Na místo tvé v jho srdci věrném,
Na jeho snahu,
Bys cos chtěl moh míti,
Na tvou zradu, vrahu!
Kdy dohasnul zbit v síti,
V obsidián hladký,
Jenž odhodil jsi, zrádce!
V život, jenž vratký
Jsi dohnal ku oprátce...