Vím o jedné holce... Syslila si lásku pro sebe. Nikomu ji nedala. A když se jí vytratil ze života poslední člověk- plakala.
04.02.2018 11:40:43 | Krysařka
Děkuji Ti za komentář:) ani se nedivím, že plakala. Asi si na rozdíl od těch druhých uvědomila, jak byla hloupá...
05.02.2018 06:16:47 | Anděl
V každé rodině je něco takového. Mohl bych povídat. :-) Dobře, když babička s dědem umřeli, našli jsme schované "nové" věci. Hrnečky, nádobí, oblečení a už nevím, co vše dalšího, co nikdy nepoužili, protože používali "ještě dobré" staré, používáním poničené či naprosto obnošené, ale to by bylo přece plýtvání ("dokud slouží") vyhodit! Škoda, že ty nové věci byli schované dvacet, třicet, kdovíkolik let. :-))
26.01.2018 15:19:48 | Lighter
Lightere, děkuji Ti moc:) to znám...také jsme takto vyklízeli. Neuvěřitelné, co člověk najde. Moje sestra se nedávno stěhovala. Povídala, že skoro všechno darovala, aby děti neměli tolik práce až umřou s vyklízením. Ale stejně si myslím, že jí to nedá...neshromažďovat. Já když se zamyslím, co všechno je na půdě.....brrrrr.....pět let se přemlouvám, že začnu vyklízet. Chybí odvaha:)
26.01.2018 17:52:57 | Anděl
Rubáš nemá kapsy.. A proto " hospodo, jeŠTě jednou dokola!"
26.01.2018 14:09:10 | Yanek
Ani v konzumní společnosti se nedají peníze přímo konzumovat - natož po životě... :-D Jedna dobrá přítelkyně mi nedávno vyprávěla o svém kamarádovi a jeho nulové teorii. Chtěl by prý jednou odejít ze světa tak, aby po něm nebylo co dědit - peníze, majetek ani dluhy. Nejdřív mi to připadalo jako zvláštní podivínství, ale když jsme si o tom spolu chvíli povídali, došel jsem k překvapivému závěru, že podivínstvím bude spíš to hromadění majetku... :-) ST
26.01.2018 12:04:50 | Amonasr
Ami, děkuji za Tvůj komentář. Souhlasím se vším. Vpomínka: přišla jsem navštívit svoji tetu - bydlela sama v chalupě. Vezmu za kliku - odemknuto.Projdu chalupu - nikde nikdo. Jdu do ložnice. Z ohromné hromady peřin na posteli kouká tetě jenom hlava. Říkám- co ti je? A teta odhrne peřinu. Je celá v černém a říká: Je mi hrozně špatně. Nechala jsem všude odemknuto a oblékla se do rakve, kdybych umřela, aby se mnou nebyla práce. A na stole leží peníze na pohřeb... No samozřejmě přežila:) ale peníze hromadila v hrnci v kachlových kamnech, než jí je ukradli prodejci dek. Poté ležela v posteli zase v černém. A opět přežila...no - ono to bylo pak víckrát, ale to je nadlouho:):):):):):) Děkujiiiiiii !!!
26.01.2018 17:47:44 | Anděl
Páni, to je materiál nejmíň na povídku...!! ;-))
27.01.2018 15:11:29 | Amonasr
Ami...moc děkuji za komentář:) nevím, zda mám chuť na nějakou povídku...jak tak koukám, musela bych si všechno dopodrobna ověřit, abych neopomenula nějaká fakta. A na to nemám dostatek času, ani nervový potenciál. I když...pomyšlení že dráždím hada bosou nohou...uvidíme:)
28.01.2018 07:50:27 | Anděl
Nemusela bys, Anděli, vůbec nic - jenom to, co bys sama považovala za důležité... Kdyby spisovatelé chtěli pokaždé vyhovět úplně každému čtenáři, co je kdy bude číst, neexistovala by žádná skutečná literatura, protože by jejich texty nestály nikdy ani za starou belu... ;-))
28.01.2018 14:32:55 | Amonasr